Kupka, Tanec, videohry a hledač min v muzeu umění



Kulisu k dnešnímu psaní mi tvoří nokturno v prádelně, zvuky odstřeďování při vysokých otáčkách a hlasité emoce dojemné jihoamerické soap opery, která plní obrazovku a každodenní rutinu místních zaměstnankyň. Do monotónnosti tohohle prostoru náhle vpadne mohutný brooklynský černoch v kšiltovce a cosi křičí přes obrovskou žvýkačku, rozeznávám slova „do you have a fire extinguisher?“, neboli máte tady hasičák? Vrchní pradlena mu nejdřív nerozumí ani slovo, pak stejně neví, co je fajr ekstingišr, a tak černoch nakonec volá fire fire, a předvádí rukama cosi jako hašení. Hasičák tu nemají, pradlena vykoukne z výlohy, kde že to hoří, ale asi to nebude tak žhavé, protože se pak v klidu vrátí k prádlu a k pojídání mexických tamales zabalených v kukuřičném listu.



Ještě že tak, alepoň můžu vstřebávat zážitky z dnešního dne v MoMA. Po třech týdnech v New Yorku konečně došlo na chrám umění, kterému se ještě pořád říká moderní, ačkoli klást barevné plochy olejem na plátno už je dávno velmi staromilské (a také je zde mnohem víc, než to). V MoMA je shromážděno šest pater toho absolutně nejlepšího, co od konce 19. století výtvarné umění přineslo světu. Dech bere už vnitřní architektura budovy (jejíž poslední úprava je dílem japonského architekta Yoshia Tanigučiho), nekonečný objem prostoru, protínaný průchozími lávkami, na nichž člověk nemá daleko k závrati.



Začínáme prohlídkou expozice “Inventing Abstraction” o kořenech abstraktního umění, což je na přelomu let 12–13 jaksi povinné téma, protože první abstrakce vznikly právě před 100 lety. Po Kupkovi v Praze a obsáhlé expozici abstraktních malířů v Amsterdamu (kde byl v popředí přirozeně Mondrian) je tohle třetí skvělá výstava ještě obohacená o přesah do poezie a jiných disciplín. Appollinairovy Kaligramy jsou tu rozevřeny na stránce, kde ladně prší slova básně s názvem Déšť. Kandinsky, Malevič, Lissitzky, samozřejmě Mondrian a spousta dalších méně známých a více zaměnitelných malířů. Nejvíc působivý mi připadá Kupka a jeho dvě monumentátní a vibrující barevné kompozice v zelených, fialových a žlutavých tónech, které si MoMA vybralo na plakát k výstavě. (O čtyři roky později bude pro Abigail abstraktní kresba a malba jedna z nejvíc oblíbených činností i první opravdu těžké slovo, které se naučí).



Kolem poledne stojíme frontu na stůl v kavárně. Po hodině odcházíme o 40 dolarů lehčí a stejně hladoví jako předtím (kromě Abigail, která jedla z domácích zásob) do sekce moderní malby, z níž nám většinu děl v hlavě zafixovanou v nesmyslně malém měřítku z knižních monografií. Cézanne, Picasso, Van Gogh a také expresionisté (MoMA si zakládá na vlastnictví jednoho ze 4 exemplářů Munchova Křiku). Nejvíce času strávíme v sále plném Matissových pláten, kde mě opět ohromí nahé figury na obraze Tanec, který jsem léta opatrovala na vybledlé pohlednici. Tančí v životní velikosti a jakoby se z plátna odlepují a stoupají vzhůru...



Dojde i na pop art a zastavíme se u diskutované expozice videoher (včetně tetris v opravdu původním archaickém provedení autora Alexeje Pažitnova z roku 1984). Pár monitorů lemuje prostor u výtahu, a tak je to nakonec pro návštěvníky příjemně rozpustilá kratochvíle, pohrát si u dvoubarevné obrazovky s joystickem za oldschoolového pípání.



V sekci designu se bohužel zrovna expozice předělává, je tu ale pár společensky uvědomělých designových kousků dneška: bambusový hledač min v podobě obrovské odkvetlé pampelišky poháněný větrem nebo školní stůl, který odolá jakkoli silnému zemětřesení a poskytne úkryt i únik. U současného umění už nám pomalu dochází dech a popravdě se naše tepová křivka málokdy vychýlí z normálu tak jako o několik pater výše. Utkví mi téměř neviditelný objekt prázdné dětské postýlky vyfoukaný z dutých trubek laboratorního skla od Mony Hatoum. Jmenuje se Silence. Ticho a prázdno. Zážitek, který mě dožene k slzám a kontrastuje s celým dnem v muzeu, které bylo spíš přeplněné než prázdné, a jinak to ani nemůže být, vždyť je to jedna z ikon New Yorku.

Tento díl je také cestou zpátky v čase, ale mnohé ze stálé expozice visí na svém místě i dnes. Aktuální program výstav MoMA je zde.

Příště se projdeme po Brooklynském mostě a začne jaro.