„Where are you going?“

20. 3. 2013

„Where are you going?“ (kam jdeš?), to byla nejčastější věta, se kterou se na nás obraceli místní lidé na minulých cestách na odlehlé strany polokoule. V New Yorku otázka zní „Are you an artist?“ (jsi umělkyně?). Slyším ji snad od každého člověka, se kterým se dám třeba jen na moment do řeči. Naštěstí job ve filmové distribuci je i na NY stále přijatelně cool. Chtěla bych vidět, jak by se všichni tvářili, kdybych byla třeba kuchařka ve školní jídelně nebo úřednice na poště. Asi někdy zkusím malou mystifikaci.

Už jsme tu pátý den, pomalu odeznívá časový posun a stihli jsme se trochu rozkoukat za pomoci bratrance Andrewa. Pár let tady má odžito a ve čtvrtek Davidovi pomůže dotáhnout metrem dřevěnou postýlku, kterou jsme tu pro Abigail vyhandlovali na internetové burze craigslist (ryzí příklad toho, jak některé potřebné a fungující online nástroje urputně vzdorují designovým inovacím, je to jako vidět živého dinosaura).

První tři dny jsme se s touhle metropolí trochu oťukávali. Člověk přijede do tmy, hodinu a půl ho nechají stát frontu na imigračního úředníka, aby vůbec mohl vykročit z letiště do další fronty na taxík, a na ulici ho přivítá vlezlý povichr... Ale pookřává se už v taxíku, když se ukáže výhled na osvětlený Manhattan, kterak podpírá noční nebe. Na adrese našeho nového a dlouhé měsíce hledaného Airbnb domova uprostřed Brooklynu se žádné překvapení nekoná. Majitelé bytu s třetinovou plochou a trojnásobným nájmem oproti Praze jsou příjemní, jak bylo slíbeno, vše je na svém místě - a my budem na svém místě teď pár měsíců tady.


První dny nás trochu zaskočí počasí, zima a dokonce sníh. Navlíkáme na sebe, co se v kufru našlo, a kroužíme po naší čtvrti Bedford-Stuyvesant neboli Bed-Stuy, kde 15 let zpátky byli domácí prvními bělochy široko daleko. První cesta vede do banky. Reklamy jsou tu španělsky, ale najde se zde i anglicky hovořící Kevin. Ačkoli nemáme SSN (Social Security Number) ani žádný dokument, kde by byla zároveň adresa i jméno, Kevin se ukáže jako vynalézavý chlapík a po dvaceti omluvách, že to tak dlouho trvá, si odnášíme platební kartu od našeho amerického účtu.


Až dneska, po propršeném dopoledni, se den konečně začal podobat jaru a zašli jsme pěšky do brooklynského Downtownu a potom do nejstarší a půvabně elegantní čtvrti Brooklyn Heights až k řece East River, dělící Brooklyn od Manhattanu. Rackové nad hlavou, pohlednicové panorama před námi, brooklynský most napravo. Dřív tu bylo zapomenuté přístaviště, dneska je z něj Brooklyn Bridge Park, zelené fotbalové hřiště a taky zóna pro barbecue - vedle lavic a stolků nezapomněla radnice postavit venkovní grily, které může každý využít. Domů se vracíme asi půlhodinovou procházkou se zapadajícím sluncem v zádech a to už jistě víme, že máme to město rádi a ono má rádo nás.

Příště:
Blešák, hlavní město hipsterů Williamsburg a Odyseus.