Poničený, avšak nezničený a navíc vítězný Londýn obhájil i svou kandidaturu z roku 1944 na pořádání olympiády před Los Angeles a dalšími, kteří nabízeli daleko větší komfort a dne 29. července 1948 v 16:00 GMT zde král Jiří VI. zahájil XIV. letní Olympijské hry, označované též jako Austerity Games, ale podle mého soudu, ty nejúžasnější v celých moderních dějinách.
Před několika dny proběhla medii zpráva o tom, kterak jakýsi celebrita zpestřil své manželce porod tím, že sebou seknul na porodním sále. Nebýt toho, že to byl celebrita, do novin by se to nedostalo, protože se to občas stává a personál je trénovaný na odklánění padajících otců směrem od rodičky; kdyby každou příhodu zasílal ČTK, bylo by to stejně fádní zpravodajství jako údaje o tom, že na D1 se opět odehrála hromadná havárie a dálnice několik hodin stála. Porod je totiž mystérium, které každý mužský neustojí.
Díky vrozené vadě mám obě ruce levé a musím se živit hubou. Přesto jsem jednou se svým rukodělným výrobkem velkolepě uspěl. Bylo to ve čtvrté třídě. Tehdy jsem nastoupil do sjednocené školy, nad jejímiž vraty se skvěl nápis: O ČEM KOMENSKÝ SNIL, NEJEDLÝ USKUTEČNIL. Skutky skřeta Nejedlého byly pro české školství ranou, z níž se nevzpamatovalo dodnes; tehdy jsem ale ještě netušil, že sny mohou být různé a že Učitel národů měl při svém způsobu života také nezpochybnitelný nárok na noční můry.