Poničený, avšak nezničený a navíc vítězný Londýn obhájil i svou kandidaturu z roku 1944 na pořádání olympiády před Los Angeles a dalšími, kteří nabízeli daleko větší komfort a dne 29. července 1948 v 16:00 GMT zde král Jiří VI. zahájil XIV. letní Olympijské hry, označované též jako Austerity Games, ale podle mého soudu, ty nejúžasnější v celých moderních dějinách.



Trosky po bombardování dosud nebyly odklizeny, válečná úsporná kampaň „Make Do and Mend“ pokračovala v plném rozsahu, byl nedostatek všeho od potravin po každodenní potřeby, byty, pohonné hmoty, energii a dopravní prostředky. A do tohoto prostředí se sjelo 4099 sportovců z 59 zemí bojovat o nikoli zlaté, ale oxidací pozlacené stříbrné medaile. Čtyři z nich získala holandská sprinterka Fanny Blankers-Koen, žena z domácnosti a matka tří dětí, které se neřeklo jinak než „létající hospodyňka“ . Nedostatek potravin byl kompenzován dodávkami ze zahraničí: Holandsko dodalo 100 tun zeleniny a ovoce, Dánsko 160000 vajíček, Československo 20000 lahví minerálky. Co nesnědli olympionici, dostali pacienti přilehlých nemocnic.

Účastníci byli ubytováni ve vojenských stanech, školách, někteří v rodinách, ženy byly uloženy ve studentských kolejích a ubytovnách zdravotních sester, kde dostaly ložní prádlo, ale ručníky musely mít svoje, britští sportovci bydleli doma. Když se překážkářka Maureen Gardener po zisku stříbrné medaile vracela domů metrem, spolucestující ji poznali a uvolňovali jí místa s pozváním, ať se trochu natáhne a odpočine si. Jeden sponzor dodal britské výpravě 600 kusů slipů (vydělal na tom, protože se poté toto spodní prádlo stalo módním hitem), zbytek oblečení si museli její sportovci pořídit za své. Trénink gymnastů a gymnastek se odehrával v Hyde Parku.

Atletické discipliny probíhaly na stadionu ve Wembley, kde dráha používaná pro chrtí dostihy byla upravena pro tento účel, přičemž k lajnování posloužil jemně mletý popel. Boxerský ring byl vztyčen nad vodou na plaveckém stadionu tamtéž. Těsně před zahájením bylo nutné seškrábat lak začerňující okna použitý za války k zatemnění. Vchod do stadionu zdobilo heslo barona de Coubertina: The important thing is not winning but taking part. The essentials thing in life is not conquering but fighting well“, které zde jednou mělo plné oprávnění. Zúčastněné státy souhlasily se skromným uspořádáním vedeny rozumnou myšlenkou, že je důležité setkat se, ne pořádat spektakulární podívanou.

Kdo se nezúčastnil, bylo nepozvané Německo a Japonsko, účast odmítl SSSR a dal tak další signál o železné oponě. Československá výprava složená z 69 sportovců (z toho 14 žen) získala šest zlatých, dvě stříbrné a tři bronzové medaile a umístila se v celkovém hodnocení na osmém místě. Hvězdnou mezinárodní kariéru zde zahájil šestadvacetiletý Emil Zátopek (nicknamed the "Czech Locomotive").

Londýnská olympiáda měla také několik premiér. Byla první, kterou vysílala televize a za vysílací práva zaplatila BBC 1000 guinejí. Měla sice jen malý počet diváků, protože její dosah byl 25 mil a přijímače byly vzácností, přesto popudila rozhlasového reportéra Radio Times, který vyjádřil přesvědčení, že “tento nezdravý zvyk nepřetrvá Olympijské hry, protože jinak by diváci byli v ulicích snadno rozpoznáni podle bledosti svých tváří”. Na druhé straně zahajovací ceremoniál byl označen za jeden z nejpůsobivějších, který kdy byl televizí vysílán. Přitom spočíval v trubačských fanfárách, jedenadvaceti dělových salvách a vypuštění několika tisíc holubů.

Poprvé zde byly použity startovní bloky a cílová fotografie, která určila za vítěze sprintu na 100 metrů Američana Harrisona Dillarda, který doběhl s druhým Barneyem Ewellem ve stejném čase 10,3 sekundy.

A nakonec to, co mě dostalo nejvíce ze všeho: rozpočet na celé hry činil 730 000 liber, zisk pak 29 420 liber, z nichž bylo na daních zaplaceno 9000 liber.

Rozpočet na Olympijské hry 2012 činí zatím 7,267 miliard liber. Sportu zdar!