mám vás rád a jak vidíte, tak si vás i vážím. Proč? Prostě proto, že jste a jak píše Meyrink, v příští inkarnaci už budete lidmi. Je s vámi veselo, když jste „jen tak“ a smekám před vámi, když pracujete: pro nevidomé, pro mlíkaře (to dneska už málokdy), pro zasypané sněhem i troskami a taky když hlídáte.
Po několikadenní hysterické mediální masáži a celonárodním truchlení se nad třemi zemřelými hokejisty zavřela voda a lze předpokládat, že dlouho na ně téměř nikdo nevzpomene, přestože ještě včera lidé na náměstích hlasitě žádali vyhlášení státního smutku, vystavení rakví s ostatky na Staroměstském náměstí, odkud by snad za skandování hesla, Kdo neskáče, není Čech, s nimi odskákali až k místu konečného spočinutí.