Jon Oystein Flink: Sex, smrt a manželství. Nakladatelství Vakát, Brno, 2011, 103 stran
V Baťově VÝBĚRU z třicátých let, který jsem kdysi našel na půdě, byl zajímavý článek o tom, jak mazaný britský podnikatel, majitel uhelných dolů v černé Africe, donutil líné negry k usilovné práci. Oni totiž byli ochotní fárat a rubat uhlí, ale jen do výše svých životních potřeb: když vydělali na živobytí do konce měsíce, opustili pracoviště a vrátili se tam zase až prvního v příštím měsíci. To majitele hnětlo, neb mu to přinášelo malý výdělek. Jeho snaha podpořit výkon vyšší mzdou byla odměněna jen tím, že dělníci pracovali o nějakou dobu méně; potřebovali prostě svou jednu libru (nebo kolik) a když ji vydělali, s prací skončili.
Pitomec je tvor, který způsobuje druhým škodu, aniž by sám získal jakýkoliv prospěch. INTELIGENTNÍ člověk vám prodá ojeté auto tak, že na tom oba vyděláte, BANDITA vás okrade, ZOUFALEC prodělá, zatímco vy vyděláte a PITOMEC vám to auto naboří. Žádný učený z nebe nespad, praví přísloví a zkušenost k tomu dodává: zato pitomce, jako by vidlemi házel. Je až s podivem, že tak frekventovaný jev, jakým je výskyt pitomců, se dočkal vědeckého zpracování teprve v době nedávné. Je to možná dáno schopností adaptace a určitého otupění, což postihl již Karel Havlíček, když o pitomci Lávrovi, který každoročně věšel holiče na šibenici, napsal: Divili se lidé, mrzela je dost / na tom dobrém králi tato ukrutnost. / Co však král chce, zdrávoť pro poddané, / tak nakonec zvykli si Iračané / na tu podivnost.
Byl jednou jeden muž a ten se chtěl dozvědět něco o mysli, ne v přírodě, ale ve svém osobním počítači. I zeptal se ho (zajisté svým nejlepším fortranem): „Počítáš, že budeš někdy myslet jako lidská bytost?“ Počítač se dal do práce a začal analyzovat své vlastní schopnosti. Výsledek nakonec vytiskl na papír, jak to takové stroje dělávaly. Muž si s nedočkavostí běžel pro odpověď a četl tato bezvadně vytištěná slova: TO MI PŘIPOMÍNÁ NĚJAKÝ PŘÍBĚH