Moje nedůvěra k výživovým poradcům se zrodila pradávno. Bylo to jednoho letního dne v roce 1967, kdy šéf Ústavu pro výzkum výživy lidu (ÚVVL), kde jsem pracoval jako psychiatrický konziliář, přednesl na semináři filipiku proti glycidům a odjel šestsettrojkou (to bylo auto, ne číslo autobusu) do parlamentu, kde jako ze všech znalců a poradců nejkompetentnější odborník doporučil zdražení masa a zlevnění cukru. Tehdy ještě ceny neurčovala neviditelná ruka trhu, ale viditelná rozhodnutí strany a vlády.
Titulek na stránkách iDNES.cz hlásá: Strůjce tragédie z Frenštátu nebyl psychopat, text posléze vypráví o naprostém opaku a říká: Lékaři u něj zjistili jen smíšenou poruchu osobnosti s disociálními a histrionskými rysy.
Pojďme si připomenout narozeniny skutečného Mistra humoru, který zvládl z jeho možných rejstříků snad všechny, od černého, přes slovní, situační až po neobyčejně vlídný a laskavý.