To, co všechny živé systémy – od bakterie po člověka – hledají, je stav, kdy se cítí dobře. Pocit bezpečí, jistoty a nasycení základních potřeb je to, co by nám zajistilo šťastný život od počátku až k blažené smrti. Jenže je tu řada překážek a život není pohodová cesta růžovým sadem, ale věčný souboj s nepřízní. Čím lepší řídící systémy, tím úspěšnější zvládání. Mozek člověka je v tomto ohledu velmi dobrým nástrojem, také vzhledem k tomu, že v také dalších systémech má účinné pomocníky.
V jaké savce se mohou změnit hlídací psi demokracie nám názorně předvedl v dnešních LN – 24.1, 2019 –pan Zvěřina. Je to sice levné, ale neodpustím si to: jeho jméno naznačuje, že se může změnit i v jiný druh, teď mě napadají především ovce pod vedením zdárného pastýře ze zámku nedaleko Jičína, ale jsou tu i papoušci, chameleoni, o hyenách nemluvě. Jsem na světě už dost dlouho, abych pamatoval všechny tyto druhy.
Když morální hovado promluví na téma výročí úmrtí Jana Palacha, jest se ptát, od čeho je nutné silnými výroky odvést pozornost. Protože takováto nehoráznost není pro nic a za nic. Ani Vyskočilův pan profesor Kloheň by lépe nedokázal převést morální apel na varování před sirkama v rukou dětí...
Úroveň právního vědomí v této zemi je mizerná a odpovídá úrovni právní praxe, po amnestii Václava Klause, která dala právním jistotám ránu do vazu a ukázala, že zlodějna se vyplácí, přichází jedno potěšení za druhým. O některých soudcích a spíš soudkyních jsou jasné zprávy, pročež rychle odejdou z jedné Prahy na druhou a tím se vyhnou kárné žalobě. Je tu jasný zájem právní nejistotu podporovat, protože v duchu hesla divide et impera to je pro jisté lidí užitečné.
Letiště Václava Havla mnozí kritizovali a tak, co je mi známo, dobří přátelé dalšího prezidenta zajistili ve Všenorech existenci nádraží Václava Klause.
Nevím, proč bych se měl stydět a navíc si o tomto pocitu platit reklamní plochu, za to, co provádějí lidi, které jsem nevolil, kterým jsem od jejich startu na politické dráze nevěřil a které pokládám za škůdce tohoto národa. Prostě se dostali nahoru a předvádějí, co umějí a že umějí pěkné kousky, jsem taky věděl.
Anglické přísloví praví: Chceš-li vychovat dámu, musíš začít u babičky. Český ekvivalent říká: chceš-li kandidovat na prazidenta, nesmíš čekat, až ten předcházející oposmluvně zemře. Kampaň je třeba rozbíhat s předstihem, zejména je-li (jak vyplyne z dalšího) otázka jejího financování nejistá.
Bývaly doby, kdy stupňování adjektiva dobrý (dobrý, lepší, nejlepší) znamenalo zvyšování kvality. Náš úředník za elektrickým ohradníkem na Hradě rozhodl jinak a lepší je vlastně horší. Ne-li nejhorší. Proč? Je to součást kvalitní manipulace, kterou provádí už delší čas a na kterou mu ta intelektově slabší část společnosti skáče. Je ro prostinké, dělal to i Hitler a Němci, ač nebyli úplně blbí, byli emočně natolik rozjitření, že na to skočili skoro všichni.