V roce 1948 po únorovém puči proběhly podivuhodné volby. Voliči dostali jednak tzv. kandidátku národní fronty se jmény komunistických pohlavárů a jejich kolaborantů nebo bílý lístek jako projev nesouhlasu. Volební výsledky byly zpracovány systémem, o němž jeho realizátoři tehdy netušili, že se bude jednou jmenovat Lukašenkův.
Dědictví pokrokových tradic bylo součástí socialistické novořeči a celkem trefné bylo přirovnání komunistů k husitům, kteří Čechy také docela kvalitně zplundrovali.
Těm, kteří si stěžují i na rozumná opatření bych rád připomněl výrok Viktora Emanuela Frankla: Svoboda nicméně není posledním slovem. Svoboda je jen částí příběhu a polovinou pravdy. Je pouze negativním aspektem celého fenoménu, jehož pozitivním aspektem je odpovědnost. Svoboda je ve skutečnosti ohrožena tím, že zdegeneruje do pouhé libovůle, pokud není prožívána zodpovědně. A proto doporučuji, aby socha Svobody na východním pobřeží byla doplněna sochou Zodpovědnosti na pobřeží západním.
Do svých padesáti let jsem patřil k občanům druhé kategorie, kterým byla odepřena řada možností; počínaje vycestováním, přes osudy dětí a konče profesionální kariérou.
Úvaha o jedné možnosti budoucího sexuálního soužití lidí v současné době sexuálních zmatků, nejistot a změn, kterou nabízí mořský ďas.
Ke "kritice" paní Záhumenské bych rád uvedl, že napít se ze sklenice, z níž pil předtím syfilitik, probral už TGM s Karlem Čapkem ve stati o Tolstém. Její návod na šíření hepatitidy A a dalších orofekálních infekcí je rovněž pozoruhodný. Já to nepovažuji za projev svobody, ale za projev nezodpovědné idiocie.
Nejdřív si vyjasněme stanoviska. Nemám rád Andreje Babiše, jsem přesvědčen, že poškozuje jméno a pověst naší země tím, že je nepochybně ve střetu zájmů a přihrává si velkou domů.
Před dávnými věky popadl řecký filosof Platon filosofickou sekeru a jedním rázným mávnutím rozpoltil člověka na tělo a duši.