Velký lidský mozek vytvořila a zformovala řeč. Ne práce, jak se nám pokusil namluvit Engels, ale především vyprávění o ní (a nejen o ní) vedlo neurony, astrocyty a všechny další elementy k množení. Řeč nás udržuje v sociální síti, komunikace dále rozvíjí mozek. Jazyk umožňuje abstrakci, syntézu, definici, je cenným nástrojem paměti, prostředkem vyjádření myšlenek, přání a emocí, estetických pocitů.

Novorozenec poznává bezpečně fonémy mateřského jazyka, kterému naslouchal jako plod v děloze. Jak to víme? Jednoduše: když kojenec pije, nenechává se rušit zvuky, které už zná. Zato při zvucích neznámých zareaguje orientačním reflexem, přestane pít a začne „větřit“. Mluví-li k němu matka rodnou řečí, pije, až se mu dělají boule za ušima. Pohovoří-li však na něj cizojazyčně, přestane pít a pátrá, co to má znamenat.

Kolem druhého roku používá dítě jednoduché věty, za další rok to jsou již souvětí, před vstupem do školy (mozek ještě negeneruje EEG alfa aktivitu jako základní) již používá řeč zcela plynule a cílevědomě. A jak říkají cynici, toto šestileté úsilí člověka, který se naučil mluvit, je odměněno tím, že po zbytek života na něj všicni řvou, aby mlčel.

Jsou takoví a takové, co v tomto věku už zvládají dva jazyky: svůj mateřský a potom nějaký další, který má jiná slova, jinou gramatiku, jinou syntaxi. Bilingvisté. Dlouho panovala nejistota, zda je taková znalost pro dítě užitečná, nebo zda mu dělá v hlavičce jenom větší zmatek, zejména v době, kdy si gramatiku, včetně výjimek, teprve ujasňuje. Dnešní názory se kloní k první alternativě.

Všechny dosud provedené psychologické a neuropsychické testy prozatím ukazují na výhodu bilingválních dětí ve srovnání s dětmi monolingválními. Nejvýznamnější badatelka v této oblasti, kanadská profesorka Ellen Bialystoková, uvádí tento příklad: Předložíme-li dětem nesmyslnou větu, například, „Jablka rostou na nose“ a zeptáme se jich, zda je gramaticky správná, monolingvální dítě nám odpoví, že je to nesmysl, zatímco bilingvální dítě řekne – pochopitelně svým stylem – že to je sice praštěné, ale gramaticky správné¹.

Významně se zrychluje v rodném jazyce čtení slov podobných se slovy druhého jazyka („cognates“), například holandské schip a anglické ship². Bilingvální prostředí ale významně zlepšuje kognitivní funkce již v preverbálním stadiu dětského vývoje, jak prokazuje italská studie provedená na sedmiměsíčních dětech³. Na velké obrazovce umístěné před dětmi se zjevoval barevný terč po zazvonění vlevo, po zatroubení vpravo. „Bilingvální“ děti byly po diskriminujícím signálu (zazvonění x zatroubení) schopné rozlišit zda další podnět přijde z levé nebo z pravé strany, zatímco monolingvální ne.

Zajímavým způsobem se aktivuje kreativita a vlastnost označovaná jako „kognitivní flexibilita“: čtyřleté až pětileté děti mély nakreslit dům nebo květinu, které neexistuji, což byl výzkumný úkol zadávaný dosud sedmiletým a starším⁴. Bilingvální děti, například s žirafí kytkou a křeslovým domem, opět zvítězily na celé čáře, stejně jako v jemných konverzačních nuancích, kde měly 3-6leté děti ze stejného sociálního prostředí určit, zda je předložená věta dostatečně informativní, zda je pravdivá, postihující téma, společensky přijatelná a zda neobsahuje redundance⁵.

Všechny uvědené příklady, a z desítek studií je jich daleko víc, mnoho z nich prokazuje také větší úspěšnost v testech s grafickými symboly, kde slova nehrají vůbec žádnou roli, jsou jistě zajímavé a povedou ctižádostivé rodiče k tomu, aby v zájmu kariéry své děti nechali vzdělávat bilingválně. Je tu ale ta nejlepší zpráva i pro nás, kteří jsme utopili spoustu peněz v jazykových kursech, zpráva v duchu starého: Co se v mládí naučíš…

Bilingva oddaluje nástup klinických projevů Alzheimerovy demence, především ztrátu paměti, obtíže s řešením problémů a stavy zmatenosti o čtyři až o pět let, jak zjistili vědci při porovnávání údajů u celkem 211 pacientů trpících touto poruchou⁶. Ne, že by ten Němec v naších mozcích neřádil! Počíná si tam stejně neurvale, jako v mozcích pologramotných monolingválů, ale jeho zhoubné dílo není navenek tak patrné.

Zatímco v centrální nervové soustavě lidí vládnoucích jedním jazykem se neuropsychické pochody odehrávají na určitých místech, která mohou být degenerativními procesy poničena, je funkční kapacita u lidí používajících bilingvu rozprostřena do mnohem širších okrsků s bohatstvím spojů, které zůstávají zachovány déle. Protektivní efekt znalosti druhého jazyka je specifický a nemůže být připsán dalším – jistě významným – faktorům, jakými jsou vzdělání (ve sledované skupině bylo dokonce u monolingválních pacientů vyšší), zaměstnanecký status, ani status emigranta nebo rodilého mluvčího.

A tak jediný problém je v tom, že bychom ten druhý jazyk měli používat pokud možno co nejčastěji.

¹ Dreyfus C: The bilingual advantage, NYT, 2011, May 30;
² Van Assche E, Duyck W, Hartsuiker RJ, Diependaele K: Does bilingualism change native-language reading? Psychol Sci, 2009;20(5):923-927;
³ Kovács AM, Mehler J: Cognitive gains in 7-minth-old bilingual infants. PNAS, 2009, 21;106(16)6556-6560;
⁴ Adi-Japha E, Berberich-Artzi J, Libnawl A: Cognitive flexifility in drawings of bilingual children. Child Dev, 2010;81(5):1356-1366
⁵ Siegal M, Surian L, Maisuo A, et al.: Bilingualismus accentuates children´s conversational understanding. PLoS, 2010;5(2):e9004;
⁶ Craik FJ, Bialystok E, Freedman M: Delaying the onset of Alzheimer disease: bilingualism as a form of cognitive reserve. Neurology, 2010;75(19):1726-1729

Psáno v den výročí VFBR (Velké Francouzské Buržoazní Revoluce), 2011