První vstoupila do ordinace „teta“, oděná do tepláků a pánského ušmudlaného tílka neurčité barvy, pod nímž viditelně chyběla podprsenka. Ta by ale stejně nezbrzdila pach nemytého těla, který mě praštil do nosu, sotva se otevřely dveře. Zkusila ze mne vydojit recept na buprenorfin, který prý „spotřebovala moc rychle“. Znalá zdejších pravidel se ani moc nezpěčovala, když jsem jí nevyhověl.

Vyvětral jsem a vpustil její jmenovkyni, z níž se vyklubala její neteř, a ta to – se stejným výsledkem – zkusila také. Neteřku jsem viděl poprvé a začal jsem tedy sbírat potřebné údaje. Dostali jsme se až na to, že „visí na pracáku“, kam má přijít za dva měsíce, ale asi nic dělat nebude, protože nic neumí, dokonce (ve třiceti) ani číst a psát. Do školy nechodila, protože byla malinká, no a teď zase už je moc stará, než aby se to učila. Maminka už jí umřela a má jen tetu, ta koupila tu knížku, co mají děti, když jdou do školy, ale nešlo to...

Duch Komenského mě popohnal k aktivitám a když neopatrně řekla, že by do školy šla, ale neví kam, začal jsem pro ni školu hledat. A sem patří ta otázka: Za co berete peníze, aktivisté?!

Prošel jsem více než pět internetových portálů, které mi vyhodil vyhledávač na zadání „romská integrace“, „romské vzdělávání“ a „romské aktivity“. VŠECHNY byly zastaralé a ani z jednoho se nedal vypátrat nižádný kontakt. Zato tam byl obtloustlý usmívající se Rom nabízející informace o historii, stížnostech evropským institucím, koncertech, festivalech, vystoupeních a soutěžích, ale o ábecedě ani Ň. Když jsem na stránkách zadal heslo „vzdělávání“, dozvěděl jsem se všeho všudy toto: Romové jsou ve vzdělávání výrazně znevýhodňováni. Souhlasím; když se ani na svých stránkách nedozví, kde a jak k němu dojít. Jediné telefonní číslo bylo permanentně obsazené – patrně odhlášené.

Poslal jsem negramotnou paní za tetou s jednou adresou jakéhosi střediska pro romskou kulturu v Praze. Kultura sice začíná u toho, že by se „teta“ měla umejt, ale druhým krokem už by mohla být písmenka.

Protože jsem občas urputnej, vrátil jsem se doma nad webové stránky věnované romské integraci a kultuře. A jak jsem tak brouzdal (to je hezké slovo; žádné „surfování“), narazil jsem na odpovědnu, kde se mohu svěřit psycholožce, jestli mám nějaké problémy v rodině, ve škole, nebo s kamarády, jestli neumím líbat, nevím jak se sexem, nebo s drogami.

A tam jsem našel cosi podobného trosečníkovu dopisu v lahvi:

Sar sal khamar sal. Mam problem. Moja mama se stale kouka na telenovely. Ona každý dense dyva na tu Šeherezadu a Onura! O mne se stara skoro vubec. Nejradej bych ji tu televizu romzlatila! Chcy aby se o mě a moje sourozence už starala! Co dělat.? Pořad jen chody a mluvy co se asi tam stane v dalšim dýle! Ale me ani tatovi neuvaří! Takže musim furt kupovat picu a tak. Moje mladši segra začla si hubnout protože mama ji nechce ani dat jidlo, když se zrovna diva a my musime ticho být a bracha začal krast jidlo u bilych. Co delat? Dotaz od: Yvet, 16

Mne zamrazilo. Ale odpověď mě hned rozpálila do ruda:

Myslím, že problém nebude v tom, že se mamka dívá na seriál. Je to sice asi nějaký její svět, do kterého může na chvíli s hrdinkou telenovely uniknout, ale to je přece jen malá část dne. Můžeš zkusit o tom s mamkou promluvit a říci jí, že by jsi s ní chtěla trávit více času.Nelze ale vyloučit, že máma má své starosti a péči o rodinu tak zvládá jen částečně. V tom případě s uvařit budete muset s tátou sami, základní jednoduchá jídla určitě zvládneš.

Já přesně vím, jak dlouho by trůnila v křesle pro rozdávání Moudra autorka odpovědi, kdybych byl jejím zaměstnavatelem. Nejsem – vedou to aktivisté, kterých se ptám, jestli takhle vidí řešení, zda o tom taky napíšou do Bruselu a do Štrasburku. Možná i do kulturních programů, v nichž chybí základní informace, kde se naučit číst a psát. Nemluvě už o tom prvním kroku.

Coda:

Zákon synchronicity a gravitace fungují i během dovolených. Potkal jsem přítelova synka, který se mi pochlubil, že jde vyučovat na jednu z mnoha vysokých škol. Povede seminář o etnických problémech, má teď jen starost, co tam všechno probírat. Vyklopil jsem mu svoje zkušenosti a utěšil ho, že bude mít bohatství témat.

Poučil mě, že o Romech ne! To není politicky dořešené a mohlo by to vyznít nekorektně a to nejde. Takže jeho studenti se hodně dovědí o Rwandě a zemích bývalé Jugoslávie. Non scholae, sed vitae discimus. A bovi maiore discit arare minor.