Uprostřed významných zpráv o českém účastníku pokerového turnaje, Kocourkových milionech, ministrech, dubech a pařezech, nemluvě o úchvatných fotkách sexy modelek, jaksi unikla pozornosti skutečnost, že 7. listopadu (když už neslavíme VŘSR) bylo dvousté výročí narození jednoho z největších českých básníků. Člověka, jehož si skutečně můžeme vážit.

Erbenovy pohádky mě provázejí stejně jako Kytice od dětství a jsem vděčný, že jsem si je mohl zopakovat s dětmi a nyní ještě jednou. Kromě mužského dynamického pohledu na svět (ve srovnání s ryze ženským Boženy Němcové) a jazykové krásy, uchvacuje jeho dílo vnitřní radostí, s níž bylo vytvořeno. Radost a potěšení z práce z něj tryská jak pramen.

Výroční dny mají svou magii; měl jsem štěstí, že jsem se v pondělí setkal s jeho bytostnou pokračovatelkou, sběratelkou té nejčistší poezie kondenzující ve zkratce lyriku s epikou křišťálově průzračnou řečí. Sběratelkou, která pracovala s nemenší láskou a péčí a navíc byla ochotná mě svou sbírkou obdarovat a dovolit mi, abych se o ni s vámi podělil. Já celý text vnímám jako radostnou poctu K.J. Erbenovi, poctu srovnatelnou se Suchého Kyticí a mnoha vzpomínek a apoteóz dalších, kteří nezapomněli, co jsou skutečné hodnoty.

Ještě jednou,dobrý den,samozřejmě že souhlasím s uveřejněním, alespoň se těmito hříčkami budou těšit další lidé. Pěkný zbytek dne

Hana Malá

Předmluva
Téměř 40 let jsem pracovala jako učitelka mateřské školy. Kdo ví, co tato práce obnáší, není třeba vysvětlovat a kdo neví, stejně neuvěří.
Svoji práci jsem měla ráda a pominu-li ty smutnější příběhy dětí, které mají také svá trápení, bylo daleko víc té legrace s nimi. Začala jsem si je psát a také kolegyně mě občas vyzývaly: „Zapiš si tohle…“

Nyní, když už mám dost času na své koníčky jsem vše sepsala, abych se o tu krásu ještě s někým podělila. Ještě podotýkám, že ač si zakládám na svém pravopisu, zde jsem často ponechala kouzelný dětský originál. Však on je život a škola naučí…a nejen pravopisu
-----

Hra na doktora: „Paní učitelko, mohu si půjčit ten nemocnej vozejček?“

„Já budu zdravotní sestřenice.“

„Šestikoruna určitě neexistuje.“

„Já mám nové sluneční brýle a sluší mi strašně.“

Paní učitelka utěšuje: „Tak už nebreč.“
Holčička: „Ty oči chtějí mamku. Srdce to vydrží, ale ty oči ne.“

Vyčítavě paní učitelce, po kresbě černou tuší: „Toho sajrajta mám i na rukávě, to mi asi mamka vynadá.“

Tříletý paní učitelce: „Ještě doma nemám vodovky, prosím tě.“

O nemocné kamarádce: „Chytla nějakého bacila, ale nevím jakého.“

„Já mám ťumplíky na tričku.“ (puntíky)

Paní učitelka se ptá sedícího kluka na karnevalu: „Nechceš si taky zatancovat?“
„Jéžiš, jenom to ne.“

„Já jsem viděl datala, ten ptáček má ale hezkej ksicht.“

„Včera ráno jsem zrovna vyrostla z jednoho trička.“

„Já jsem říkal dobře pravdu.“

„Koukám, že tady máte nový mejdlo.“

Při pohledu do navoněného WC: „To by mě zajímalo, kdo tady má modré čůránky.“

„Dostanu nové boty! S odpadkem!“ (podpatkem)

Adept na logopedii: „Toutám, toutám, že už jde paní učitelta Hanta.“

„Ty jsi Martínek?“
„Ne, já jsem pan Leština.“

„Víš, co se stalo? Skříp jsem se o střechu.“

„Hele on má stroup.“ (strup)

„Koukni jak se mi šprtí pusa. Mám ji naretěnkovanou.“

„Prodali jsme škodovku a nějaký to pole a koupili jsme si červenýho forda.“

„Já mám doma taky takovou knížku, ale je v ní míň lupení.“

„Paní učitelko, podepsáte mi to?“

„Mě napadla škytavka.“

„To byl voják Švec.“

„U babičky za domem jezdí rychlíky i pomalíky.“

„Já si půjčím ženský lego.“ (holčičí, s princeznami)

Po důkladné instruktáži hygieny na WC a v koupelně: „Ale to hlavní jste paní učitelko zapomněla! Pozádně utsít zadek.“

S hřebenem v ruce: „Já jdu paní učitelku vylepšit.“

„Já si půjčím kuchničku.“ (kuchyňku)

„Já tě vidím, nejsem přece hluchá!“

„Já má veliký žloučník, říkala to paní doktorka.“

„Nejhorší jsou studený ledviny.“

„Paní učitelko, mě to vždycky trvá, než se mi to rozčůrá.“

„Já bych to tedy měla šuby dup!“

Malá lichotnice k jedné i druhé učitelce jedním dechem: „Paní učitelko, vy jste babička, ale nevypadáte jako babička, vypadáte spíš jako mladá paní… a vy jste paní učitelko pěkně zhubla.“

„Včera jsem měla svetr tlustej a dnes mám hubenej.“

„Já doma vždycky rychle uklízím hračky, abych nedostala vynadáno vařečkou.“

Předem domlouvaná pomoc na WC: „Zavolám, vystrčím kotlík- a je to.“

„Až mi bude 84, tak si koupím barometr.“

Kritika namalovaného obrázku paní učitelkou: „To se vám tedy moc nepovedlo, to jste odflákla.“

„Já jsem malej, ale hostinskej.“

„Já tady pěkně sedím, ani nedutám.“

„My jsme doma uparádili pokoj.“

„Nám dneska zimou nemohlo vystartovat auto.“

Synek podnikatele: „Když jsem taťku drbal na zádech, tak mi dal stovku.“

„Paní učitelko, máte doma nějakého tatínka?“ (rozuměj-manžela)
„To víš, že mám!“
„Tak ho ode mě pozdravujte.“

„Tu třísku jsem si sám poved vydloub.“

„Já když nepracuju, tak mě bolí ručičky.“

„A teď vzhůru nohama do práce.“

Paní učitelka čeká vnouče: „Jé, vy budete babičková učitelka.“

„My měli na kytkách taky myšice.“

Paní učitelka zjihle: „Ty mi dáš bonbon, ty jsi na mě myslel?“
Věcná odpověď: „Ne, protože mi nechutná.“

„Já mám medulínu na bačkorách.“ (modelínu)

„Pepa dělá kraviny a učí mě to.“

„Kozel a koza mají kouzlátka.“

Při hře: „To mám prachů, jako zločinec.“

„Mě bolí podnos.“

„Mamka si místo zimních bot vzala kolobotky.“

„To mejdlo už je vymejdlovaný.“

Nachlazená paní učitelka si v soukromí učitelské šatny vleže kapala do nosu a okolo jdoucí zvědavec ve třídě hlásí: „Jděte se tam podívat! Paní učitelka tam leží, jak zabitá mrtvola.“

Na vycházce utrápeně: „Jéžiš, mě padá čepice a ještě mě něco šimrá u zadečku.“

Vzkaz: „Paní učitelka si v tom šoku zapomněla klíče, máte jí je poslat.“

„Paní učitelko, Špidla umřel, přejelo ho auto.“
„Cože, to říkali ve zprávách?“
„Né, to nám volala babička, že je její kocour po smrti.“

Dobrá nabídka: „Ty budeš Popelka a já vodrbaná kočka.“

Před chystaným karnevalem: „Mně už je jedno co budu, slepice nebo osel, hlavně, aby mi naši něco sehnali a já byla úžasná.“

„Ty kostky jsou tvrdé, jako prase kost.“

„Já už mám klíčů, skoro jako paní školníková.“

„Já se jdu vykukat-ne-vykakat.“

Na paní učitelku,oblečenou na vycházku: „Ty jsi pěkně navlečená, to jo.“

„Tak Péťo, říkal to Lukáš nebo ne?“
Malý diplomat: „Když já jsem trochu hluchý.“

Kamarádka obdivně: „Marku, ty máš ale hezkou maminku, to tě musím pochválit.“

„My jsme radši utekli, jak jste na nás vykulovala oči.“

„Já mám na noze bradavici.“
„Ba ne, na nose nemáš nic.“

„Co je to? Má to ruce, nohy a velké břicho.“
„Pepa Štoidl!“ (místní restauratér)

„Ti dva obři na obrázku jsou stejní.“
„I ne, tomu jednomu chybí trenýrky.“

„Paní učitelko, víte, kde dostanete auto zadarmo? Na smeťáku.“

„My jsme si s dědou udělali z volebních lístků vlaštovky.“

„Takový vražedný písničky nemám ráda.“

Obdivně k paní učitelce: „Vy máte ale hezký tepláky!“ (Ale tepláky to rozhodně nebyly.)

„My tak krásně křičíme, až se ty štafle venku třesou.“ (Pracoval na nich řemeslník a nebyl vidět.)

„Moje mamka pracuje na kastrálním úřadě.“

„Mně ještě nikdo u nás na pískovišti neukradl, protože my tam máme vrata.“

Paní učitelka nabízí pomoc: „Zavolej húú a já ti přijdu pomoc.“ Za chvilku se chystá odskočit si do učitelské šatny a na oplátku slyší: „Dobře, já tady počkám a zavolejte húú!“

„Jé, ten kluk špatně mluví!“
„No co, on je malej, on se to naučí!“ Chvika ticha a dodatek: „Ale je blbej!“

„Já jsem dost zvyklá na sladkosti.“

„U nás běhal taky myš, ale malej.“

„Taky jsi doma taková hodná?“
„No, každé dítě musí někdy zlobit.“

Při hře: „Napiš rodné číslo domu.“
„Domu znám, ale rodné číslo do práce, to tedy neznám.“

Při hře: „Dáme si v hospodě rum.“

„Vy máte sukni jako tancovnice.“

Nachlazený: „A to mě doma ještě nutili jít do školky.“

„Paní učitelko, jak jste zavolala, já se lekl až jsem skočil.“

„Já se mu nesměju, já se směju z hezkejch vzpomínek.“

Majda: „Jé, ty máš pupíček a prsa.“
Anežka: „Nene, to jsou svaly.“

Paní učitelka empaticky: „Copak to tam vyrábíte děti?“
Kuba asertivně: „Ale nic, co by vás muselo zajímat, paní učitelko.“

„Spajdlo mejdlo.“

Po opakovaném zkoušení programu ke Dni matek: „To by mě zajímalo, co je na té besídce tak veselého.“

„Vy jste legrační paní učitelka.“
???
„Vy s námi děláte samé legrace.“

Holčičky tančí a jedna si vzdechne: „Já bych chtěla nějakého chlapa, klidně za to i zaplatím.“

Při mytí rukou: „Vidíš, jak ta žloutenka teče pryč?“

„To klíšťato by mě štíplo.“

„Nohy dolů, prachy sem.“

Nešťastně: „Já ty blechy fakt nemám.“ (vši)

„Děkuji, zlatá paní učitelko.“

„Víte, co máme doma? Čůdl s jablíčky!“

Paní učitelka chystá na stole brambory na výrobu razítek a okolo jdoucí holčička komentuje: „Vy budete svačit?“

Kdosi zapomněl na domácí úkol, nedostal bonbon a ozve se povzdech: „A já tady tak pomáhám malým a to je tak těžké.“

Poslední holčička odpoledne paní učitelce: „Buď ráda, že mě tady máš, jinak bys tu byla sama.“

„Hele éro a nese nějaký dopis.“ (letadlo s reklamou)

„Já jsem se o tu větvičku málem přelomila.“

„Pro pánabože já si beru pyžamo, když jdu domů.“

O sukničkách pěveckého kroužku: „My jsme krajkovaný jako selky.“