Je zajímavé, kam se věci dostanou, když se jich zmocní věda. Před nedávnem naši vědci oznámili městu a světu, že letos 21. prosince konec světa nebude, ani kdyby čert na praseti jezdil. Kde tu informaci sehnali, zatím tají. Možná by mohli mít problémy jako Asange a jeho pomocník. Možná, že na to přišli sami a nechtějí to prozradit, aby pak nebyli sami sebou navrženi na cenu Bludného balvanu za věštění, jež zatím nebylo uznáno jako plnoprávná vědecká disciplina.

Retrospektivní pohledy už jsou jistější, ačkoliv i tam se lze dočkat revize poplatné většinou skutečnosti, že v roli vítěze se ocitne až doposud umlčovaná strana. Ke cti českých historiků je však nutno říci, že nikdy – ať byl u vlády kdokoliv – neusilovali o to, aby se na dvoukoruně objevil portrét Babinského.

Podobně nejistou pozici mají behaviorální vědci, kteří se od těch, co uznávají konstrukt „osobnosti“, dle svého vlastního mínění liší, protože jsou objektivní. Na lámání chleba však došlo, když jeden šťoura jménem Levitis se začal ptát, co vlastně je „chování“? Dá-li se to tak říci, Levitis ve své anketě položené 174 behaviorálním vědcům dosáhl téměř stoprocentní neshody (s výjimkou případů: chování je, když pavouk splétá pavučinu, nebo chování je, když divoké husy letí v typickém klínu).

Budu ještě chvíli zdržovat touto exaktní vědou: je „chováním“ stav, kdy se člověk vystavený horku potí? je chováním rostliny, že voní hmyzu tak jej přitahuje? je chováním skutečnost, že brouk se snaží vyplavat z proudu vody? je chováním natřásání se samečků před samičkami? je chování investice na burze? je chováním to, že myslím, že půjdu na procházku, leč když prší, tak zůstanu doma? nebo je pouze chováním, že na procházku půjdu? Ve spojitosti s tím, že chování je vždy spojeno s pohybem, se vyskytl jeden zajímavý rozpor: když na procházku nepůjdu, není to chování, ale když pes vycvičený na povel zaštěkat, z jakýchkoli důvodů – nejčastěji to je jeho pocit nespravedlnosti – odmítne: je to chování? ANO. Většina vědců navíc popřela sama sebe v odpovědích na otázky, které se vztahovaly ke stejnému principu tohoto problému.

Ještě složitější je to pak s výkladem toho, co už za chování bylo všeobecně uznáno a vyžaduje sociální zhodnocení.

Jakási zpěvačka nedávno vytrčila na ostře sledovanou kameru (více než 100 milionů diváků) svůj pravý prostředníček. Tím se stala slavnější než Iveta Bartošová s našim národním pokladem dohromady. Netušila však, že toto gesto má svou tisíciletou historii, kterou nám nabídly stránky BBC. Prostředník symbolizuje falus a pokrčené krajní prsty varlata.

Již staří Řekové... a zejména prý s oblibou Diogénes, zachycený méně ostře sledovanou kamerou v bouřlivé diskusi s Demosthénem, je používali a nazývali „katapugon“. Tento výraz byl určen recipientúm, tedy pasivním účastníkům (katapugaina pak účastnicím) análního sexu. S mnoha dobrými zvyky přejal gesto i s jeho významem antický Řím pod označením digitus impudicus. Do Spojených států se pravděpodobně dostalo až s přílivem italských přistěhovalců na konci 19. století.

Ještě předtím však bylo toto gesto v Evropě augmentováno a místo pouhého prostředníčku je protivníkovi servírováno celé předloktí (pravé u praváků) ohnuté přes zápěstí druhé ruky. Historicky nedoložený, ale poeticky znějící, je pak vznik Vítězného „V“ (Victory) v bitvě u Agincourtu 1415, kde zajatým lučištníkům utínali Francouzi dva důležité prsty, ukazováček a prostředníček, aby nemohli střílet. Ti, kteří je ještě vlastnili, je na znamení nepoddajnosti vystrkovali proti nepřátelům. A zvítězili. Symbolicky zde prý byl falický symbol zdvojen, něco na způsob falického českého lva.

Snímek kotula s mládětem na zádech a typickým gestem pravou horní končetinou (zachycený jedinec byl zřejmě pravák) však naznačuje, že kořeny tohoto významného sdělení mohou sahat hlouběji než do antického Řecka.



Nutno říci, že dávno před antikou nepředstavovala prezentace falických symbolů a gest opovržení, a že více než 35 000 let staré plastiky falů a první Venuše v Hohle Fels v Švábsku rozhodně nebyly výtvorem sexuchtivých pubescentů, stejně jako první kosočtverce nevznikly jako čmáranice na ohradách. A to přesto, že cudný britský archeolog Paul Mellars z University v Cambridge o Venuši prohlásil: „Soška je zřetelně – a nestydatě – ženská, se zveličenými pohlavními znaky (velká, vyčnívající prsa, značně zvětšenou vulvu, objemné břicho a stehna). Z pohledu norem 21. století by mohla hraničit s pornografií.“

Anonymní autor na stránkách www.demiurg.cz k problematice vztyčeného prostředníčku připojuje dokonce tuto charakteristiku: „Falický symbol také znamená "odvrátit uhrančivý pohled". Dnes, když chceme odvrátit tzv. uhrančivý pohled, pokřižujeme se a vytvoříme znamení kříže, ale v starověku, lidé dělali falický symbol. Ruku sevřeli v pěst a pak ji ohnuli v předloktí přes paži. Dnes je toto gesto považováno za nemravné gesto. Ale toto gesto mělo odvrátit uhrančivý pohled! Když v dnešní době ukazujeme náš palec ve svislé poloze se zaťatou pěstí, vytváříme falický symbol, a dáváme tím najevo, že je vše v pořádku. Když někomu ukážeme vztyčený prostředníček, danou osobu urazíme. V době před Kristem bychom takovým gestem danou osobu požehnali, tím že jsme vytvořili falický symbol…“

Tomu by odpovídalo i právní stanovisko, jež vyjádřil Ira P. Robins z Právnické fakulty Americké University ve Washingtonu, když napsal: Nejvyšší soud konzistentně trvá na tom, že projev nemá být zakázán jednoduše jen proto, že někdo jej může shledat urážlivým. Trestní zákon obecně směřuje k ochraně osob, majetku, nebo státu před vážnou újmou, ale použití prostředníčku jednoduše nevzbuzuje tyto obavy.

Takže překlad: Kalousku, jsi jednička, je možná nejpravdivější.