Češi císaře Zikmunda ve velké úctě neměli, o lásce nemůže být ani řeč. František Palacký sice tvrdí, že přízvisko „liška ryšavá“ získal jen díky barvě vlasů a vousů, nikoliv kvůli charakteru, jeho královským slibům a nabízeným glejtům ale už nějak neuvěřili.

Náklonnost patrně byla oboustranná a císřův kousek, jímž jméno Čechův proslavil, byl originální. 17. dubna 1423, tedy dva roky po své neslavné korunovaci, když stále nemohl zasednout na český trůn, císař římský a král český, Zikmund Lucemburský na Spišském hradě vydal cikánskému vojvodovi Ladislavovi glejt, kterým mu poskytl na svou dobu nevídané pravomoci a zaručoval ochranu na dalších cestách:

"My, Zikmund, král uherský, český, ..., náš věrný Ladislav, vojvoda svého lidu cikánského nás pokorně poprosil o dosvědčení naší zvláštní shovívavosti. Přijměte tedy jeho uctivou žádost a neodmítejte tento dopis. V takovém případě, jestliže se uvedený Ladislav a jeho lidé objeví na jakémkoli místě našeho císařství, ve městě nebo ve vsi, doporučujeme vám prokázat mu věrnost, kterou tímto prokazujete nám. Ochraňujte je, aby vojvoda Ladislav a jeho lid mohl přebýt bez újmy za vašemi zdmi. Jestliže se najde mezi nimi někdo opilý, jestli kdokoli vyvolá hádku jakéhokoli druhu, My chceme a nařizujeme, že pouze sám Ladislav, vojvoda, má jediný právo tohoto soudit, potrestat, dát odpuštění a rozhřešení, vyloučit ho z vašeho kruhu..."

Tento glejt si přinesli s sebou až do Francie, a protože byl vydaný v Čechách (La Boheme) a českým králem (le roi de Boheme), Francouzi pojmenovali nově příchozí podle země, ze které přišli, tedy les Bohemiens, obyvatelé Čech. Tak jsme se stali světovými, protože jednak to po nich přebrali Angličané, jednak před námi museli zavírat slepice, za což jsme internacionální slovník obohatili pojmem „bohéma“.

Když konečně dosáhl Prahy, vydal Zikmund také jakousi amnestii, v níž se mimo jiné zaručovalo, „šacunkové nevzatí aby bráni nebyli“. Navzdory těmto ušlechtilým kouskům, nemá významný středověký politik a diplomat u nás žádný pomník.

Václav Klaus se donedávna těšil důvěře poloviny obyvatelstva, to mu zřejmě bylo málo a svou pomstu českému lidu pojal ještě lépe než šelma ryšavá. Šacunkové nevzatí bráni nebudou a šacunkové vzatí budou propuštěni, přičemž lup jim bude ponechán.

Pomník z toho také nekouká, nehledě k nedávné úmluvě, že živolám se sochy stavět nebudou. Ale viděl bych způsob, jak vzácný humanitní čin oslavit jinak – zikmundovsky. Precedens zde již máme: ještě za vlády tatíčka Masaryka přijal v únoru 1930 československý parlament pozoruhodný zákon: T.G. Masaryk se zasloužil o stát. Je na něm pozoruhodných hned několik věcí: obsahuje jen jednu větu (pamatují si ji i právnící z Plzně), nic nenařizuje, postrádá sankce a přetrval všechny režimy. Platil za 1. i 2. republiky, za Protektorítu, v ČSR, v ČSSR, stejně tak v ČSFR a pak zase v ČSR, kde platí dodnes.

Navrhuji tedy přijmout nový zákon v podobně elegantním provedení s nadějí na stejně dlouhou životnost: Václav Klaus se zasloužil o hmotné i morální bohatství této země způsobem, který mu i komunisté mohou závidět.