Jak jsem již někde dříve uvedl, pro ty, co umějí z latiny stejně jako já (event. dokonce méně), libozvučně česky tato věta zní: Větší vůl učí orat menšího (vola). Rozhodl jsem se k této pedagogické činnosti poté, co jsem ke svému zklamání zjistil, že navzdory enormnímu množství diskusních příspěvků pod mým posledním textem, chybí zde některé zásadní argumentační figury. Což považuji za nedostatek jinak velmi zajímavého čtení.

Neváhal jsem proto převrátit knihovnu na ruby, abych se mohl opřít o klasika, kterého jsem úspěšně našel. Karel Čapek popsal dvanáctero figur zápasu perem a věřím, že se některé z nich v příštích polemikách objeví jako zpestření již poněkud monotónního rejstříku zejména některých hodnotitelů mé osoby i mých textů.

Věřím ale, že mohou být zajímavé i pro ty, kdož je zde nehodlají použít, jako materiál pro zpřesnění kvalit některých politických diskusí (pokud je ještě sledují). Které figury nám tedy Karel Čapek nabízí:

- Despicere: diskutující se musí uvést jako intelektuálně či mravně nadřazený a – což je totéž – je nutno dát najevo, že odpůrce je nula, blbeček, omezenec a vůbec subjekt podřadný.

- Termini: dramatické pojmenování odpůrcových vyjádření. Napíšete například, že s něčím nesouhlasíte a diskutující opáčí, že nad tím lkáte nebo jiný hezky znějící pojem. Autor se pak jeví jako přinejmenším potrhlý, či dokonce pomatený člověk.

- Caput Canis: označení vlastností autora nebo jeho myšlenek příslušně znevažujícím adjektivem. Místo rozvážný – opatrnický, místo prostý – banální, místo nový – extravagantní a neověřený.

- Non habet: Namísto věcného argumentu proti tvrzením, které v textu jsou, je výhodné uvést, co všechno tam není. Když například jde o vážnou pasáž, je nutné namítnout, že jí chybí vtip, a naopak.

- Negare: postup spočívá v tom, že se vám upře nos mezi očima. Tvrdil-li jste deset let, že věříte v čertovu babičku...prohlásí o vás, že jste se nikdy nepovznesl k pozitivní víře v čertovu babičku.

- Imago: místo odpůrce se předhodí světu jakýsi světu nepodobný hastroš a tento hastroš se pak polemicky vyvrací.

- Pugna: podle Čapka figura podobná předešlé. Odpůrci nebo věci se dá falešný název a ten je pak kritizován. Dobré je nařknout odpůrce z nějakého –ismu a ten pak vítězoslavně popírat.

- Ulyxes: uhnout na jiné pole a mluvit o něčem zcela jiném. Tím se odvede pozornost od vlastních slabin. Odpůrce se touto cestou může unavit.

- Testimonia: lze využít odvolání na jinou (kteroukoliv) autoritu, třeba již to dokázal Treitsche. Při troše snahy lze najít citát na cokoliv.

- Quousque: zde se diskutující nenamáhá. Prostě „je to dávno odbyto a co s tím sem chodíš (lezeš)“. O tom, co je překonáno, není nutné vést další debatu.

- Impossibilé: odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka pravdy, byl by zápas ztracen. Nelze-li nějakou větu vyvrátit, lze to zvládnout oklikou: „Pan X. mne chce poučovat...“

- Jubilare: diskutující odchází vždy s pocitem vítěze, jakkoliv si počínal zcela nelogicky. Poražen je ten druhý a tím se liší polemika od jiných sportů, kde nemají dva vítěze.

Vzpomeňme zde, že 25. prosince to bude 75 let, co Karel Čapek uštván lůzou druhé republiky podlehl zápalu plic. Dnes by byl pravdoláskař a havlista, nicméně při existenci přece jen lepší naděje na budoucí časy a také penicilinu, by mohl vydžet víc než tehdy.