Na stránkách http://psychology.about.com lze najít zajímavé věci, počínaje obecnou psychologií, přes historii, psychopatologii, až po každotýdenní téma, které například dnes vyjevuje (údajně vědecky ověřené) způsoby, jak vylepšit paměť. Redaktoři si přitom příliš nevymýšlejí, otázkou je, nakolik spolehlivé byly citované studie. Třeba ty o žvýkačkách jsou bez výjimky z časopisu Apetit a těžko říci, nakolik jsou jeho recenzenti přísní, co se týká psychologických metodik.

Z přísně popisného hlediska je to spíš otázka zlepšení pozornosti, než zlepšení paměti. Ono už před nějakým časem se zjistilo, že když si senioři stěžují na poruchy paměti, není to ještě s její vštípivostí, ani kapacitou tak špatné a vůbec ne zoufalé; chyba je jinde a hned – ještě než předložím oněch pět způsobů – to ukážu.

Na jednom evropském výzkumném pracovišti zaměřeném na tuto problematiku v připravené simulované přednášce posadili badatelé do lavic hejno mladých studentů a následně stejný program předvedli hejnu studentů středního a vyššího věku. V přednášce bylo uvedeno deset podstatných údajů a současně byla přednáška systematicky a cíleně „rušena“: někdo vstoupil a oslovil lektora, otevřelo se okno, zazněl zvonek, atd.

Bezprostředně po přednášce byli posluchači vyzkoušeni z toho, co si zapamatovali. Objem zapamatovaného byl v podstatě stejný, lišil se však zásadně obsah. Zatímco mladí si pamatovali údaje z přednášky, a z rušivých momentů jen zlomek, senioři si pamatovali hlavně rušivé elementy. Čili kapacita paměti je stejná, rozdíl je v koncentraci na podstatné či rušivé věci.

Žvýkejte! Několik pokusných studií uvádí, že osoby, které během testů paměti, pozornosti a mentální výkonnosti žvýkaly, měly o čtvrtinu až polovinu lepší výsledky oproti těm, co to nedělali. Vysvětlení není úplně jasné, předpokládá se, že při žvýkacích pohybech se prokrvuje více hippokampus, což je „paměťová banka“. Našel jsem v PubMed celkem čtyři články: dva z nich žvýkání doporučují pro zlepšení výbavnosti nejen bezprostředně, ale také po 24 hodinách, třetí říká, že pouze žvýkačka s kofeinem je účinná. Nejzajímavější je článek čtvrtý, vysvětlující účinek žvýkání krátkodobým nabuzením svalovou aktivitou; nejlepší však je už jeho nadpis, v němž se říká: někdy ano, někdy ne.

Pohybujte očima ze strany na stranu! Prý stačí 30 sekund a váš výkon bude o 10 % lepší, navíc se o 15 % sníží možnost ukládání falešných vzpomínek. Pohyby očí nahoru a dolů tento efekt nemají. Vysvětlení je rovněž hypotetické a předpokládá, že oční pohyby zlepšují kontakt mezi oběma hemisférami mozku. Mně k tomu napadá to, že rychlé pohyby očí jsou výrazným znakem snové fáze spánku, která je velmi podstatná pro kvalitu paměťové stopy.

Dejte si šlofíka! To sice vyžaduje ložité plánování, ale výsledky údajně ukazují, že se to vyplatí, že 45-90minutový spánek zlepšil výkon pětinásobně. Experimenty prokazují, že krátký spánek zlepšuje asociativní paměť, tedy tu její část, která dává věci do smysluplných souvislostí, což zajišťují funkce hippokampu. Rovněž je výhodné učit se nové věci bezprostředně před spaním, protože během spánku (zejména toho nejhlubšího, kdy EEG záznam nelze odlišit od bezvědomí) se zakládá a upevňuje paměťová stopa. U myší, u nichž byl zvolen tento postup bylo zjištěno zmnožení nervových spojení.

Naopak spánková deprivace paměť zhoršuje. Učit se přes noc má cenu jedině tehdy, pokud budeme naučené reprodukovat okamžitě. Jak doporučuje text: máte-li potřebu si přes den zdřímnout, vysvětlete všem, že to děláte jen a jen pro zlepšení paměti.

Zatněte pěst! Praváci, zatínejte pravou pěst, když se něco učíte, a levou, když si to chcete vybavit (leváci opačně). údajně se tak stimulují mozková korová centra odpovědná za ukládání materiálů a jjich následného vybavování. Přestože vědci pochybují o účinnosti této metody, autoři zde citovaných stránek ujišťují čtenáře, že rozhodně neškodí.

Pište si (ručně) poznámky! Je to racionální a je to o jedno opakování navíc (přesto přijde to, co anglicky píšící autor nezná, a to HOSIPA s dodatkem IKSITOP (I Když SI TO Píšu).