5B8 1568
Vypadá to jako šifra odkazující na narození svatého Aloise, patrona studentů a asociovalo mi to příhodu, která se odehrála před více než půlstoletím, o níž jsme se nedávno s pár lidmi podělili a tak si ji osvěžili. Stalo se to v dobách, kdy naše republika ještě nebyla socialistická, tři dni boj furt zuřil a pěst dělnické třídy bděla. Jeden z našich kolegů se tehdy s prominutím vožral jak prase (komu se zdá, že je to silný výraz, nechť si přečte Haškovu povídku Třídní rozdíly, kde se verbatim uvádí, že Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej). Kolega byl ten první případ. Cestou z vinárny Viola, která tehdy ještě nebyla poetickou kavárnou, na sebe upozornil ruku zákona a ta ho popadla a odvedla „na čtyřku“ do Bartolomějské.
Zde se jeho hodnota plazmatické koncentrace alkoholu zasloužila o to, že snahy o jakoukoliv dohodu vypadaly jak současné Babišovy volební námluvy. Navíc kolega neměl u sebe nic, než v kapse složený seznam členů studijní skupiny, od nichž vybíral příspěvky na ROH. Když to při šacování našli, probudili ho a hlasitě se tázali, co to je. „Tak já se vám přiznám“, pravil namazaný medik, „já jsem americkej špion a tohle jsou moji pomocníci, lidi u kterejch můžu přespat, když je potřeba“, pravil a usnul tvrdým spánkem opilců.
Do několika hodin byli všichni zapsaní na seznamu svezeni do Bartolomějské, ukázán jim spící kolega a na dotaz, zda ho znají – kdy všichni a všechny přikývli a přikývly s dodatkem, že to je přece..., zde byli zastaveni a vstrčeni do cel. Ráno se vše vysvětlilo a budiž řečeno ke cti tehdejšího děkana, že s argumentem, že kolega je již plánován do péče o zdraví lidu, ho z bryndy vytáhl.
Nevím, zda řidič auta, jehož SPZ se skví v nadpisu byl vožralej jak prase, ale v každém případě jel jak prase a vybržďoval mě na silnici číslo 16 mezi Žídněvsí a Sukorady, protože měl zřejmě pocit, že jsem mu měl po vyjetí z Žídněvsi zdvořile uhnout a ne z padesátky zrychlit tak, že mě mohl předjet až po 200 metrech. Pak udělal myšku a přibrzdil. V Sukoradech se rychle schoval. Zajímalo by mě, co takové prase ve své prasečí prasomysli předpokládá? Není každý pohotový!
Přeju mu tedy ze srdce, aby se mu splnil jeho sen a někdo, kdo bude mít těžší vozidlo a pomalejší reakce, aby mu rozmlátil zadek.
Zde se jeho hodnota plazmatické koncentrace alkoholu zasloužila o to, že snahy o jakoukoliv dohodu vypadaly jak současné Babišovy volební námluvy. Navíc kolega neměl u sebe nic, než v kapse složený seznam členů studijní skupiny, od nichž vybíral příspěvky na ROH. Když to při šacování našli, probudili ho a hlasitě se tázali, co to je. „Tak já se vám přiznám“, pravil namazaný medik, „já jsem americkej špion a tohle jsou moji pomocníci, lidi u kterejch můžu přespat, když je potřeba“, pravil a usnul tvrdým spánkem opilců.
Do několika hodin byli všichni zapsaní na seznamu svezeni do Bartolomějské, ukázán jim spící kolega a na dotaz, zda ho znají – kdy všichni a všechny přikývli a přikývly s dodatkem, že to je přece..., zde byli zastaveni a vstrčeni do cel. Ráno se vše vysvětlilo a budiž řečeno ke cti tehdejšího děkana, že s argumentem, že kolega je již plánován do péče o zdraví lidu, ho z bryndy vytáhl.
Nevím, zda řidič auta, jehož SPZ se skví v nadpisu byl vožralej jak prase, ale v každém případě jel jak prase a vybržďoval mě na silnici číslo 16 mezi Žídněvsí a Sukorady, protože měl zřejmě pocit, že jsem mu měl po vyjetí z Žídněvsi zdvořile uhnout a ne z padesátky zrychlit tak, že mě mohl předjet až po 200 metrech. Pak udělal myšku a přibrzdil. V Sukoradech se rychle schoval. Zajímalo by mě, co takové prase ve své prasečí prasomysli předpokládá? Není každý pohotový!
Přeju mu tedy ze srdce, aby se mu splnil jeho sen a někdo, kdo bude mít těžší vozidlo a pomalejší reakce, aby mu rozmlátil zadek.