Pojem psychosomatika slaví letos dvousté narozeniny. V roce 1818 ho poprvé použil německý psychiatr Heinroth v práci o poruchách spánku. Jednu z nich podezíral, že by mohla mít psychosomatické příčiny. Ačkoliv tohle slovo se objevilo v celém textu jen jednou, začalo žít, někdy svým vlastním životem a přežilo několik systémů, panovníků, reforem, revolucí a epoch.

Pochopitelně, že za dobu své existence, nabralo mnoho různých významů, z nichž nejslavnější v minulém čase bylo učení amerických badatelů Franze Alexandera a Flanders Dunbarové, kteří ve 30. letech minulého století vyvolili celkem sedm „psychosomatických chorob“, u nichž předpokládali psychogenezi, tedy intrapsychický konflikt jako hlavní a jedinou specifickou příčinu. Sami autoři ale podrobili své učení revizi, zejména pod tlakem Selyeho objevů, které se týkaly nespecifické stresové odpovědi.

Dnešní medicínské (to podtrhuji) psychosomatické koncepce zcela opustily teorii psychogeneze a stavějí na biopsychosociálním přístupu s přijetím dimenze spirituální v konkrétních případech (většinou jde o otázky týkající se smyslu života). Nejde tedy o žádnou duchařinu, „vyloupnutí konfliktu“, tím méně o nějaké nadpřirozené skutečnosti a tajemné energie. Plně uznáváme výsledky a postupy současné převážně biologicky orientované medicíny.

Co chceme navíc? Aby byly brány stejně vážně, jako faktory biologické, také faktory psychologické a sociální. Biomedicínský přístup nebere v úvahu emocionální výbavu člověka, která je zatraceně biologická, protože emoce jsou řídící systémy, které nastavují organismus k nějakému pohybu (e motio). Tím nejprimitivnějším, který zde je už od dinosaurů, je rvačka nebo úprk. A to je organismus biologicky nastavený úplně jinak, než v klidu a relaxaci. Máte jiné reakce těla v období radosti a jiné v době smutku. Sociální zařazení (šéf nebo bezprávný poddaný) vyvolá úplně jiné reakce řídících systémů. Člověk není rozumný stroj, jak nám odkázal Descartes ale dynamicky reagující živá bytost a nelze tedy úspěšně uplatňovat mechanické rigidní postupy. Konfliktní situace, které neumí řešit, mohou spustit stresovou reakci, která při delším trvání se odrazí ve zdravotním stavu, uskřinuté emoce jen svými projevy mohou vyvolávat pocity považované za příznaky nemoci (bušení srdce, staření žaludku, svalové napětí atd.). Na to se biomedicínsky orientovaný doktor nezeptá.

To že si někdo pověsí na dveře ceduli PSYCHOSOMATICKÉ PRACOVIŠTĚ a provozuje tam kejkle nebo čáry, nemá s psychosomatikou nic společného. A to by měli ti, kteří hledají psychosomaticky orientovanou péči vědět. A když si nejsou jistí, zjistit si, jakou akreditaci to které pracoviště má.