Doufám, že každý, kdo nad Babišem pohoršeně volá "fuj", poslal na syrskou pomoc alespoň stovku nebo dvě. Pak má na své rozhořčení svaté právo. Ti ostatní by měli hledat především zrcadlo. (Špokův blog zde)

Této figuře se říká SPIN. Nejde o názor, jde o jeho vpletení do autorem utkané sítě souvislostí: Když nedáš na charitu, máš máslo na hlavě a nemáš právo na názor o ní. Naopak, jdi a styď se. Přestože je zatracený rozdíl mezi osobní dobročinností, právem na názor a politickou proklamací.

Ohání-li se kolega Dalibor Špok Havlovou argumentací po prodeji Lucerny, šlo tehdy vskutku jen a jen o SOUKROMÝ obchod, o transakci, která se netýkala prezentace naší země navenek a jednoduše řečeno šlo o soukromé prachy, a ne o státní principy.

Navíc na pomyslné misky vah nemusí občan s názorem klást svou hlavu, neboť proti sobě stojí nabídka Wintonových dětí a veto přistěhovalcům z úst přistěhovalce Babiše.

Já se také mohu ptát všech psycholidí, kde byli, když tady spolek dobráků deroucí se nahoru demogogicky manipuloval se strachem z imigrantů, kterých je tu všehovšudy dvanáct? Co víc, islamizují nás od rána do večera. Žejo! Zatím několik vražd je na kontě psychopatů českých, abych nezrazil, ta nejlepší z dílny psychopata moravského.

Když si pan kolega nastaví zrcadlo, jak nabádá lidi s názorem jiným, než má pan Babiš, nebude jeho huba úplně rovná a možná na ní uvidí i toho, kdo to zaplatil. Pan Babiš není osobní charita, on je bohužel představitel tohoto státu. Jsem přesvědčen, že špatný a že to je české neštěstí.