Když do ministerských křesel zasednou šéfovi milci
Ministerstvo zdravotnictví – nejfrekventovaněji střídané – obsadil expert. A soudruh ministr nám oznámil v červenci v Medical Tribune, že současná psychiatrie je na úrovni rakouské monarchie. Zřejmě s úmyslem ji konečně povznést. Prohlášení hodné arogantního neinformovaného spratka, který neví o čem mluví, však pronesl člen kabinetu slovenského spolupracovníka StB. Kolegové, volte proto zítra tyhle odborníky.
Byl jsem dnes na oslavách kulatého výročí svého „rodného blázince“ v Kosmonosích, kde to znám, ale kde jsem od své poslední návštěvy před rokem shledal další mohutná vylepšení. Výročí jsou časem ke vzpomínkám a když docent Hynek, docent Bojar a PhDr. Jelínková otevřeli jen část příběhů z dob před půl stoletím, ti mladí poslouchali s otevřenými ústa. Taktéž jsem zíral já, když jsem viděl „své“ oddělení s tehdejšími 117 a dnešními 40 lůžky – personál naopak přirostl přibližně ve stejném poměru.
Pan ministr nám slíbil, jak se opře do reformy psychiatrie. Nesporně zhovadile, když o stavu současné péče ví to, co hlásá.
Za svůj krátký leč bohatý život jsem zažil už nejméně čtyři reformy, jednu jsem dokonce jako člen výboru Psychiatrické společnosti spoluplánoval. Aby se reforma uskutečnila, je zapotřebí několika věcí:
- daleko většího objemu peněz – vezměte v úvahu jen to, že tu je 1 % 100 000 nemocných trpících schizofrenií, kteří dosáhli na nejnižší důchod a pokud je nebude někdo (KDO?) ekonomicky podporovat, skončí v naprosté bídě a z ní vyplývající situace.
- všechny dosavadní úseky psychiatrie (lůžková, ambulantní, komunitní centra) si budou – a vědí proč – usilovně držet svůj ekonomický tok. Proč by měly nemocnice a léčebny propouštět pacienty, když jsou – jak v socialismu – placeny za „obložnost“, tedy, že jsou zaplněné až po střechu. Proč by si měl ambulantní sektor kazit příjmy, tím, že někoho „vyléčí“, když ho může až do Alelujá „léčit“. Proč by měly farmaceutické firmy chtít více psychoterapie, kdyby to vedlo k poklesu prodeje léků?
Ano, to co platí jako za Rakouska je vyčerpávající pracovní doba, nízké sociální ocenění, ale také to, co jsem dnes znovu v Kosmonosích viděl a denně vídám v Bohnicích: nadšení těch lidí, kteří v téhle oblasti pracují, hrdost na to, co dokázali a oddanost pacientům.
Pane ministře, vy jste v Kosmonosích byl a práci a výsledky tam viděl. Vaše prohlášení tedy svědčí o vašich kvalitách! Mentálních i morálních. Nechcete raději mezi finančníky? Mezi námi jaksi nemáte zřejmě co dělat. My pracujem a vy si vymejšlíte zhovadilosti.
Byl jsem dnes na oslavách kulatého výročí svého „rodného blázince“ v Kosmonosích, kde to znám, ale kde jsem od své poslední návštěvy před rokem shledal další mohutná vylepšení. Výročí jsou časem ke vzpomínkám a když docent Hynek, docent Bojar a PhDr. Jelínková otevřeli jen část příběhů z dob před půl stoletím, ti mladí poslouchali s otevřenými ústa. Taktéž jsem zíral já, když jsem viděl „své“ oddělení s tehdejšími 117 a dnešními 40 lůžky – personál naopak přirostl přibližně ve stejném poměru.
Pan ministr nám slíbil, jak se opře do reformy psychiatrie. Nesporně zhovadile, když o stavu současné péče ví to, co hlásá.
Za svůj krátký leč bohatý život jsem zažil už nejméně čtyři reformy, jednu jsem dokonce jako člen výboru Psychiatrické společnosti spoluplánoval. Aby se reforma uskutečnila, je zapotřebí několika věcí:
- daleko většího objemu peněz – vezměte v úvahu jen to, že tu je 1 % 100 000 nemocných trpících schizofrenií, kteří dosáhli na nejnižší důchod a pokud je nebude někdo (KDO?) ekonomicky podporovat, skončí v naprosté bídě a z ní vyplývající situace.
- všechny dosavadní úseky psychiatrie (lůžková, ambulantní, komunitní centra) si budou – a vědí proč – usilovně držet svůj ekonomický tok. Proč by měly nemocnice a léčebny propouštět pacienty, když jsou – jak v socialismu – placeny za „obložnost“, tedy, že jsou zaplněné až po střechu. Proč by si měl ambulantní sektor kazit příjmy, tím, že někoho „vyléčí“, když ho může až do Alelujá „léčit“. Proč by měly farmaceutické firmy chtít více psychoterapie, kdyby to vedlo k poklesu prodeje léků?
Ano, to co platí jako za Rakouska je vyčerpávající pracovní doba, nízké sociální ocenění, ale také to, co jsem dnes znovu v Kosmonosích viděl a denně vídám v Bohnicích: nadšení těch lidí, kteří v téhle oblasti pracují, hrdost na to, co dokázali a oddanost pacientům.
Pane ministře, vy jste v Kosmonosích byl a práci a výsledky tam viděl. Vaše prohlášení tedy svědčí o vašich kvalitách! Mentálních i morálních. Nechcete raději mezi finančníky? Mezi námi jaksi nemáte zřejmě co dělat. My pracujem a vy si vymejšlíte zhovadilosti.