Pojmenování byrokratické dehumanizující aktivity souslovím „informovaný souhlas“ je z hlediska sémantického naprostý nesmysl. Souhlas může být dobrovolný, vynucený, ale dost těžko informovaný. To je výsledek hanebného překladu. Podstata tohoto aktu je v zásadě snad správná, v reálném provedení u nás zrůdná, hovadská a škodlivá.

„Pane doktore, pane doktore, vy se budete zlobit (proč bych to dělal?), ale já jsem si ty prášky nevzala. Já jsem si přečetla, že obsahujou lepek a teď se všude píše, jak je nezdravej!“
„Co se týká psychosomatiky, jsem úplné medium. 9. listopadu jsem měla jít na operaci katarakty na pravém oku. Ale dostala jsem kašel, takže mi zákrok odložili na zítra. Předoperační vyšetření bylo OK, nuž přečetla jsem si poučení pro pacienty. Jako zdravotnická redaktorka vím, že se tam píše všechno možné, ale co když...?
Neprožívala jsem to nijak dramaticky – JEN JSEM O TOM VĚDĚLA. Mimo jiné tam bylo napsáno, že člověk nesmí mít opar v obličeji. Já na něj normálně trochu trpím. Na rtech.
No tak před pár dny jsem dostala opar, jaký jste neviděl. Ne na rtech, ale na pravém oku – právě na něm! Naštěstí na místě, kde jsou ty pytle pod očima. Tak už mám nový termín na leden.“
„Nemůžu to užívat, v letáku píšou, že se mohou objevit průjem nebo zácpa a toho se bojím.“

Nevím, čeho z obou, leč budiž... Voodoo smrt, nocebo efekt, syndrom zlomeného srdce a další ohrožující momenty související s děsící informací jsou prokazatelné skutečnosti. Pozvání do nemocnice, které začíná nikoliv tím, že se zde dočkáte pomoci, ale že zde můžete umřít, a když to nestihnete, tak utrpět všechny dosažitelné škody, potěší. Hezké vřelé uvítání.

Informovaný souhlas (to je moc hezký češtin; kdo ho informoval?) v současné podobě představuje lepší strašidelný soubor než celá Erbenova Kytice. Badatelé přes umění, jak poškodit pacienta, prokazují, že jestliže je mezi nežádoucími účinky v příbalovém letáku nějaký příznak a ve druhé variantě uveden není, je výskyt tohoto příznaku v prvém případě 3x až 6x častější. Papež přes placebo, Ted Kaptchuk, v placebové studii v níž použil jen placebo měl neobyčejné množství nežádoucích účinků: sucho v ústech a ospalost ve 20 %, nejlepší ale byly noční můry, které se objevily v souvislosti se zobáním pididávek cukru u tří lidí.

Informovaný souhlas v této podobě jednoznačně poškozuje pacienty a toto vítězství Úřadu nad medicínou tu panuje už několik let. Měli bychom si ujasnit, zda zdravotnictví chce lidi léčit, nebo strašit a zda právníci mají mít takovou moc při představě budoucích kšeftů amerického typu. Kdyby byla vůle, nějaká lidštější varianta by se našla. Vůle zřejmě není, ač na to téma proběhla jedna velká konference ČLK.

Než se tedy vůle najde, doporučuju zavést informovaný souhlas (teď ho informuji já, jak by měl vypadat, takže je DOBŘE informovaný) do dalších oblastí, které se mohou právem cítit diskriminované.

V restauracích u vstupu by měl každý povinně podepsat tento text: Jsem si vědom a souhlasím s tím, že v této restauraci mohu být okraden, opařen, pobryndán, přepaden, uhořen v případě požáru a k tomu ve zmatku ušlapán, zastřelen, že se mohu zadusit špatně polknutým soustem a zemřít na cokoliv, co se do jídla může dostat, protože náhoda je blbka nevypočitatelná.

Při předání dítěte do školy by měli rodiče podepsat: Posílám svoje dítě do této školy s vědomím, že může přinést domů tuberu, vši, drogy, alkohol i methyl, špatné zvyky, a že zde může být týráno, šikanováno, zmrzačeno, zabito, jak spolužáky, tak inspektory a že je velká pravděpodobnost, že se zde nenaučí nic potřebného.

Trochu ve stylu vtipu z 80. let: Vážení cestující, přistáváte na ruzyňském letišti v Praze, nařiďte si hodinky o šest hodin dopředu, kalendář o 20 let dozadu a připravte si sáčky na zvracení.