Tak pražský lid trefně pojmenoval novou budovu parlamentu postavenou za reálného socialismu při pražské magistrále. Logickou verbální šachovou vidličkou tak vystihl jak její lokalizaci, tak to, co se v ní odehrávalo.

Mám divadlo rád ve všech situacích, které jsem s ním zažil, ať jako divák, jako ochotnický představitel kdekoho, jako majitel pimprlové scény, jako účastník psychodramat a jako posluchač veselých historek. A tak v souvislosti se včerejšími dramatickými událostmi bych se o jednu z nich rád s vámi podělil.

V dobách meziválečných ve třicátých letech se Voskovec a Werich vsadili s tehdy ještě mladým bouřlivákem, ale již uznávaným hercem, Zdenkem Štěpánkem, že (ne)vnese na prkna Národního divadla trochu vzrušení. Jednalo se o odpolední představení Jiráskova Jana Husa, v němž Štěpánek hrál Zikmunda. (Děkuji a uvažuji o opravě; Napsal mi věrohodný pamětník, že to byl Vydra - ale na obsazení tolik nezáleží, jako na výsledku.)

Děj se chýlil ke konci, V+W seděli napjatí v lóži a přichází aktšlus, neboli závěrečná věta. Zdeněk Štěpánek si stoupl, vytrčil pravou paži a zahřměl: Huse, jdi domů! Jsi volný.

Jeho pokuta činila tehdy 6000.- korun, což byla suma, kterou V+W do sázky nabídli, takže nula od nuly pošla. Byla to prostě hlavně sranda. Jen nikoho tehdy nenapadlo, že Zikmund mohl změnit svůj právní názor.