Povídá pan Khon: Tak jsem se doslechl, že nejlepší kšefty v Moskvě jdou s myším olejem. Že se prodává v baráku s firmou MAUS OLEUM, před kterým je na náměstí nejdelší fronta. Rozjel jsem se tam, podmázl ty u vchodu, abych tu frontu nemusel vystát a když jsem vešel dovnitř, ten prodavač ležel na pultu a spal.

Po Evropě zatím platí, že tělo zesnulého je res extra commercium. Pro výklad, sáhněme do Wikipedie: Res extra commercium je historickým právním pojmem pocházejícím z římského práva. Označoval kategorii věcí, latinsky res, s nimiž nemohly soukromé osoby nakládat v rámci právních vztahů, které uzavíraly. Nešlo s nimi tedy obchodovat, nemohly být ani objektem vlastnických práv a nacházely se ve zvláštním právním režimu. Jejich opakem byla kategorie věcí res in commercio.

Jinými slovy, tělo zesnulého je něco (filosové by řekli jsoucno), s čím se nekšeftuje!

Poslední velký pohřeb ukazuje, že římské právo nemá u nás už co pohledávat, protože tělo se stalo objektem kšeftu politiků, medií a bohužel prostřednictvím arcibiskupa pražského též církve katolické, přestože profesor Halík protestoval. Divím se, že se na Žofíně nerozdávaly koblihy, ač výzdoba připomínala spíš než truchlení Kočkovu poslední cestu. A taky se nedivme nevelké intenzitě truchlení vyjádřené tím, že více než polovina očekávaných účastníků to hravě zvládla z křesla před obrazovkou. Mám srovnání s rozloučením s Olgou Havlovou.

Zatahování naší země nejen na Balkán, ale přímo do centra Asie, je urputné. Když čtu vyjádření vysokoškolského profesora obdivující Dukovu akci s jakými přesahem do sféry duchovní, který musí v této společnosti vyznít naprázdno, tážu se: kdo vás platí? nebo jste skutečně tak naivní? Nevzpomenete, že už Hus mluvil o knězi, který je „v hříchu“?

Zastavujou mě cizí lidi na ulici se slovy: Konečně jste to řekl nahlas... Ale, sakra, kdo je nutí být potichu? Když se nás víc dokázalo sejít na Letenské pláni v létě, než na papalášsky organizované akci (navíc v skutečně silném kontextu) včera, můžeme snad artikulovat svůj názor a své požadavky na demokratický stát nahlas i teď! Nebo ne? Nebo jsme stále jako ti šumavští jeleni, kteří si ani po třiceti letech netroufli podívat se do Bavor?