Polský humorista Stanislaw Jerzy Lec, jehož povídky a eseje byly osvěžením v dobách reálného socialismu, kdysi sepsal řadu návodů ve stylu „how to be“ a mě mezi nimi zaujala cesta k Nobelově ceně. Ta začínala konkrétním doporučením: koupíme dvě láhve vodky a pozveme Nobelovu neteř do Varšavy.

Řád Bílého lva lze jednak koupit na Aukro, jak jsem se právě přesvědčil. Ale to stojí peníze a navíc k němu nedostanete večeři. K tomu, abyste ho dostali zadarmo, navíc s novým prezidentským heslem PRAVDA VYDĚSÍ, musíte mít známosti.

Jak již doporučuje jeden ze zákonů profesora Parkinsona, začíná to výhodným sňatkem, který vás posune do správné společnosti. Tak dostanete místo v instituci řízené významnou zahraniční rozvědkou, s jejíž kontinuitou (té rozvědky) můžete počítat na dlouhá desetiletí dopředu. A to proto, že imperiální zájmy té mocnosti budou stále stejné bez ohledu na to, kdo a s jakým heslem třímá právě kormidlo.

Vynořit se a zaujmout místo u koryta je nejlepší v době, kdy se mění poměry. S vámi se pochopitelně vynoří mnoho dalších, ale vy, protože máte informace, se bez větších potíží dopracujete do čela pelotonu. A kohopak tam nenajdete? Kamaráda z vedlejší pracovny vaší předchozí mateřské líhně.

Malá odbočka do klasického humoru vypůjčená od Tomáše Vodvářky z Neviditelného psa: Sedí v Irsku před katolickým kostelem dva žebráci, jeden drží v ruce kříž a druhý Davidovu hvězdu. Návštěvníci kostela se na žebráka s hvězdou škaredě podívají a tomu s křížem vhodí provokativně velkou sumu peněz do klobouku.
Tak to jde několik dní, až se knězi z kostela židovského žebráka zželí, jde za ním a povídá mu: „Podívejte se, tady jste v Irsku, to je katolická země, sedíte před kostelem, pokud budete držet v ruce hvězdu Davidovu, tak vám nikdo nic nedá.“
Žebrák s hvězdou se ušklíbne, dloubne loktem do toho s křížem a povídá: „Podívají se, Kohn, kdo nás to sem přišel učit marketing.“

Co doporučují instrukce těmto dvěma soudruhům? Chvíli se naoko škorpí, ale pak udělají oposmlouvu, čímž zasadí ránu do vazu otevřené politice a nasměrují další vývoj ve společenství. Pokud je to firma, vynese to zisk, pokud je tím společenstvím stát, cesta do Lvího dvora se otevírá. Zbývá udělat pár hrdinských kousků. Například v amnestii omilostnit 111 000 osob a ožebračit odpuštěním jejich podvodů přibližně dvojnásobné množství obyvatel, jejich vděčnost nebere mezí a nakonec jako projev lví odvahy a statečnosti obstarat pero z křídla ptáka Noha, když ten není po ruce, vzít zavděk i perem chilským.

Pak už jde jen o to rozsévat zvratky, smrad a bobky a čekat. Není nad inteligentsi, říkala ta blondýna, ale v tomto případě nad ní ještě vysoko ční charaktery.