Neduživého šestiletého německého sirotka, kterému celá rodina vymřela na tuberkulózu, se v roce 1838 ujala česká vlastenecká rodina v Kropáčově Vrutici.

Chlapec s vděčnosti se stal zapáleným českým vlastencem a přijal také české jméno, Miroslav Tyrš.

Jelikož jeho zdraví bylo stále nejisté, doporučovali mu lékaři cvičení, které zahájil pod vedením Jana Malypetra, který byl od roku 1849 prvním učitelem tělesné výchovy v Čechách. V roce 1851 zřídil Malypetr tělovýchovný ústav, který již Miroslav Tyrš aktivně navštěvoval. Po roce 1848 se rozběhla také společná cvičení Čechů a Němců v ortopedickém ústavu doktora Ferdinanda Schmidta na Václavském náměstí č. p. 780. Zde také započal Tyrš v roce 1856–1857 svoji tělovýchovnou dráhu placeného skupinového cvičitele.

O dost mladší (*1878) a také bohatší všestranně zaměřený obchodník Jindřich Fügner seznámil s Tyršem, začal mu pomáhat s budováním Sokola. Stal se prvním starostou Sokola pražského, navrhl tykání a oslovování „bratře“, doporučil červené košile jako součást stejnokroje a zakoupil pozemek v Sokolské třídě na postavení tělocvičny, který po smrti odkázal Sokolu.

Když selhala snaha o založení česko-německého tělocvičného spolku v Praze, chopili se Tyrš a Fügner iniciativy a na základě systému německých tělocvičných spolků založili 16. února 1862 Tělocvičnou jednotu se znakem sokola v letu. Tyrš přidal k německým pravidlům ještě šerm a zpěv za pohodu. Avšak teprve v roce 1864 došlo ke změně názvu na Pražskou tělocvičnou jednotu Sokol a teprve od 70. let se členové označovali jako Sokolové. Cílem bylo národní sjednocení a vlastenecké uvědomění. Nutno doplnit, že Sokol podporovali jak politici (například F.L.Rieger, ale také bratři Grégrové), i umělci, například Jan Neruda nebo Karolina Světlá. Ta předala v roce 1862 první prapor navržený Josefem Mánesem.

Od roku 1862 Tyrš při svých cestách a setkáních s cvičiteli inicioval i zakládání sokolských jednot v dalších městech, Těžko si dnes představit, že BEZ DOTACÍ EU vznikly ve většině velkých vesnic a všech městech sokolovny postavené svépomocí.

Do začátku první války uspořádal Sokol šest sletů a jeho charakter dobře odhadly všechny diktátorské systémy, které se ho snažily pokořit a zničit. Sokolové byli v čele odboje jak za první, tak za druhé světové války. XI. všesokolský slet v roce 1948 v Praze byl poslední zoufalou manifestací, po níž následovaly čistky a totální reorganizace. V roce 2002 uvádí Sokol 185 000 členů, což vzhledem k rozkladu občanské společnosti je stále nadějný počet.

Na závěr několik hesel, které mnohým mohou znít anachronicky, leč svou hodnotu neztratily:
Ni zisk, ni slávu!
Kde stanutí, tam smrt!
Tužme se!
Jen ruchem žijeme!
Tam se svět hne, kam se síla napře!
Věčný ruch, věčná nespokojenost!
Co lid nezná, nikdo nezná, co lid nedoveď, nikdo nedoveď, co lidem se nestalo, nikým se nestalo!
Za národ, drahou vlast
V zdravém těle zdravý duch!
Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti.