Jak a koho volit
Před koncem února se zdá tahle úvaha předčasná. Nenabízí však žádné konkrétní doporučení, ale obecné úvahy směřující k tomu, jak se vyvarovat chyb u voleb nejen do sněmovny.
Obecně platí, že čím víc možností před sebou máme, tím je volba obtížnější a zatížena větší chybovostí. Tento příspěvek chce v obecné rovině ukázat, na co si dát pozor.
Sympatie pro jednotlivé možnosti, ať už jsou to ideje nebo konkrétní lidé, jsou daleko víc podmíněny emočně, než racionálně. Na stejné fotografii nám bude sympatičtější tvář, které ve fotoshopu vytvoří o něco málo větší zorničky, což v nás vyvolá podvědomou představu, že ta osoba má o nás zájem. Tyhle jednoduché pravdy dobře znají poradci lidí, kteří se ucházejí o vaši přízeň a dovedou kandidáty prezentovat tak, že byte je okamžitě chtěli mít doma. O co sympatičtější postoj, o to větší pozornost jednak k programu, ale hlavně k minulosti kandidáta.
Pozor na sliby nabízející, že se dotyčná složka o vás postará, všechno zařídí a vše udělá. Jednak není jasné JAK, ale především vidíme v současné době, jak pomateně je řízen stát, jako dodavatelská firma Agrofertu.
Nenechte se zmanipulovat strachem a ochotou kandidátů jej za vás vyřešit! Kdo je ochoten vyměnit takovéto bezpečí za svobodnou volbu, stává se otrokem; to věděli již antičtí filosofové. Strach je váš subjektivní stav, s nímž se musíte poprat sami. Nikdo jiný ho z vás nesejme a pokud to nabízí, je sprostý lhář. Neradi ztrácíme a neradi se loučíme i s ideou, že právě tahle parta byla v minulosti dobrá; pozor, je-li dobrá stále!
Pozor na efekt „návnady“ a setrvání u prvního dojmu. Většinu lidí přitahuje autorita, která vystupuje sebejistě až arogantně a hodlá „udělat pořádek“ (pamatujme, že největší korupčníci deklarovali své hnutí jako nástroj boje s korupcí). Odpor může vyvolávat existence jedné osoby (viz „fenomén Kalousek", který za všechno může) a desinformační akce (viz novinový inzerát před volbami prezidenta, který sice ex post stál vysokou pokutu, ale přihrál hlasy Zemanovi).
Madeleine Albrightová ve svých pamětech uvedla svá vlastní vypracovaná a vyzkoušená kriteria, podle kterých hodnotí státy. Je možné je klidně použít na vyhodnocení nabízených programů. Je jich celkem pět, to není moc; místo STÁT, můžeme použít POLITICKÁ STRANA:
- V čem spočívá síla země a v čem její slabiny?
- Je systém řízen shora nebo ovládán zdola?
- Jsou jí sousedé nakloněni, nebo jsou jí nepřátelští?
- Jak vnímá země sama sebe?
- Jsou v jejím vedení lidé rozhodní a jasnozřiví, nebo nejistí, kteří nedovedou vidět za hranice současnosti?
Zamysleme se nad tím, jak ve světle těchto otázek současně vypadá náš stát a už ode dneška hlavně nad tím, jaký chceme, aby byl po volbách.
Obecně platí, že čím víc možností před sebou máme, tím je volba obtížnější a zatížena větší chybovostí. Tento příspěvek chce v obecné rovině ukázat, na co si dát pozor.
Sympatie pro jednotlivé možnosti, ať už jsou to ideje nebo konkrétní lidé, jsou daleko víc podmíněny emočně, než racionálně. Na stejné fotografii nám bude sympatičtější tvář, které ve fotoshopu vytvoří o něco málo větší zorničky, což v nás vyvolá podvědomou představu, že ta osoba má o nás zájem. Tyhle jednoduché pravdy dobře znají poradci lidí, kteří se ucházejí o vaši přízeň a dovedou kandidáty prezentovat tak, že byte je okamžitě chtěli mít doma. O co sympatičtější postoj, o to větší pozornost jednak k programu, ale hlavně k minulosti kandidáta.
Pozor na sliby nabízející, že se dotyčná složka o vás postará, všechno zařídí a vše udělá. Jednak není jasné JAK, ale především vidíme v současné době, jak pomateně je řízen stát, jako dodavatelská firma Agrofertu.
Nenechte se zmanipulovat strachem a ochotou kandidátů jej za vás vyřešit! Kdo je ochoten vyměnit takovéto bezpečí za svobodnou volbu, stává se otrokem; to věděli již antičtí filosofové. Strach je váš subjektivní stav, s nímž se musíte poprat sami. Nikdo jiný ho z vás nesejme a pokud to nabízí, je sprostý lhář. Neradi ztrácíme a neradi se loučíme i s ideou, že právě tahle parta byla v minulosti dobrá; pozor, je-li dobrá stále!
Pozor na efekt „návnady“ a setrvání u prvního dojmu. Většinu lidí přitahuje autorita, která vystupuje sebejistě až arogantně a hodlá „udělat pořádek“ (pamatujme, že největší korupčníci deklarovali své hnutí jako nástroj boje s korupcí). Odpor může vyvolávat existence jedné osoby (viz „fenomén Kalousek", který za všechno může) a desinformační akce (viz novinový inzerát před volbami prezidenta, který sice ex post stál vysokou pokutu, ale přihrál hlasy Zemanovi).
Madeleine Albrightová ve svých pamětech uvedla svá vlastní vypracovaná a vyzkoušená kriteria, podle kterých hodnotí státy. Je možné je klidně použít na vyhodnocení nabízených programů. Je jich celkem pět, to není moc; místo STÁT, můžeme použít POLITICKÁ STRANA:
- V čem spočívá síla země a v čem její slabiny?
- Je systém řízen shora nebo ovládán zdola?
- Jsou jí sousedé nakloněni, nebo jsou jí nepřátelští?
- Jak vnímá země sama sebe?
- Jsou v jejím vedení lidé rozhodní a jasnozřiví, nebo nejistí, kteří nedovedou vidět za hranice současnosti?
Zamysleme se nad tím, jak ve světle těchto otázek současně vypadá náš stát a už ode dneška hlavně nad tím, jaký chceme, aby byl po volbách.