posloužili lidstvu nejvíce tím, že zemřeli. Někteří novináři by posloužili spoluobčanům,

kdyby nešířili mezi ně negativní emoce v situacích, které jich dost vyvolají samy. Stačí ti dva tajtrdlíci, co si hrajou na experty a neřídí, leč řítí společnost do zkázy.

Před 250 000 000 let se tu ve čtvrtek odpoledne zjevili dinosauři a ti měli v hlavě ve svém prťavém mozečku nervové jádro podobné mandli a proto mu začali říkat amygdala a položili tak základy řečtiny. S amygdalou přišly na Zem první dvě emoce: strach a vztek.

Jak jsem se dozvěděl včera, jedva dinosauři vymřeli, objevil se zde před necelými 66 000 000 roky první náš prapředek. Po něm vývoj pokračoval a byl to především vývoj mozku, který formoval cestu nahoru. Přibyly další emoce a nakonec se začala rozrůstat i mozková kůra.

Emoce s námi lomcují víc, než jsme ochotni si připustit a František Koukolík správně konstatoval, že člověk není racionální tvor, který má emoce, ale emocionální tvor, který občas myslí. Amygdala je totiž usazená v našich mozcích přibližně stotisíckrát déle než mozková kůra, má rychlejší a širší záběr a je u všeho, co se šustne.

Její aktivita může být usměrňována nejmladší oblastí mozkové kůry, která je umístěna na úplně předních částech mozku. Než uzraje, do dvou-tří let, přebírá její funkci maminka. Zato amygdala se má čile k práci od narození a už v šesti týdnech projevuje kojenec vztek, je-li omezován. Ve vypjatých situacích amygdala ožije, jak politá živou vodou, zatímco racionální myšlení se krčí v koutku.

A teď jedno pravidlo, které neokecáme. Není třetí cesta, kterou Češi tak rádi hledají, to nám vzkázali již klasici ze starého Říma: Tertium non datur! Buď bude vládnout mozková kůra, nebo to bude řídit amygdala. Emoční rozhodování v situacích, které si vyžadují nasazení veškerého umu, logiky, soustředění a racionálního přístupu, není to pravé. A nabádání k němu – byť nepřímo – je velice nerozumné.

Jiří Stránský vzpomínal, jak mu ve věci vzteku a nenávisti v Jáchymově Jan Zahradníček poradil: Čím dřív se toho zbavíš, tím líp. Protože jinak první obětí budeš ty!

Co mohu říct jako skutečně starý psychiatr? Zapomeňte ty příští týdny na vztek, zatížilo by vás to víc, než si myslíte. Energii dodává jen přechodně na to, co jde zlomit; i tak to stojí organismus a jeho imunitu příliš mnoho. To, co zlomit nelze, je se vztekem v duši vyčerpávající cesta. Co já pamatuju, museli jsme v minulosti často vydržet víc.

Na vojně se takovému časovému úseku před civilem říkalo: To už se dá přežít i pod vodou.