mohl zde zanechat úžasnou vzpomínku a spláchnout vlnou zapomění ostudné chování po Mnichovu.

Nicméně u vědomí vlastní velikosti, vyvolenosti a také tlaku své ženy zůstal, navzdory lékařskému doporučení, jasně formulujícím neschopnost dále zastávat funkci, labilní s otřeseným zdravím a postupně deteriorující osobností až do vítězného února, kdy zradil nejen své přátele, kterým slíbil podporu, ale také sám sebe.

Tatíček Masaryk končil několik let po doporučení lékařů, nechal se v mizerném stavu znovu zvolit v roce 1934, protože neviděl žádného svého nástupce a Beneš nebyl ještě „plnoletý“ k výkonu funkce.

Naprosto zlomený a poléze zcela dementní Hácha, který se, pokud mohl, stačil udělat všechno pro záchranu české společnosti, byl nechutně obviněn, zatčen a stal se po válce obětním beránkem, který dodnes čeká na veřejnou rehabilitaci. Ten tehdy nemohl dělat nic jiného, ba ani protestovat proti zločinnému převezení na Pankrác.

Klementa Gottwalda si Smrtka odnesla ve chvíli, kdy se jel přesvědčit do Moskvy, zda obávaný Stalin je skutečně mrtvý. Jel přesto, že mu lékaři doporučovali, aby seděl doma na zadku. Nastydl a umřel.

Nemocní prezidenti v kritických dobách jsou opravdu požehnáním společnost

Jistou inspirací by mohl být příběh tuniského prezidenta Habiba Bourguiby. Ten prodělal těžný infarkt v roce 1964 a pak další; jeho nepřítomnost zcela paralyzovala vládu. 1971 už probíhala veřejná diskuse, kdo ho vystřídá, což ho vůbec nezajímalo. Ale spoustu jeho nohsledů rovněž ne a tak mu dokonce nabídli funkci „doživotního prezidenta“. Tak 1979 na kongresu své strany nezmínil ani slovem, že by snad odstoupil.

1987 vypukl státní převrat iniciovaný psychiatry, kteří vyhlásili jeho neschopnost vládnout pro demenci.
Není jasné, zda tehdy také novináři nesměli klást dotazy... Například, jako v případě generála Svobody, že je napřed třeba vyhlásit válku Polsku?