451 stupňů Fahrnheita vypráví o době, která nastupuje.

Co nám vzkázal Bradbury? Protože některým skupinám vadí některá minulá umělecká díla, třeba bělochům chaloupka strýčka Toma a černochům (to je citát, dnes bych musel napsat už: Afroameričanům, byť by se narodili v Zambii) černoušek Bimbo, je pro jistotu třeba spálit všechny knihy, které by někdy něčím mohly někoho podráždit. V jeho pozdějším eseji kapitán Beaty se vymlouvá, když ho načapají u jeho knihovny, že není zakázané knihy MÍT, ale je zakázané je ČÍST. K tomu se už blížíme.

Jestli se někdo urazí po prezentaci Othela, je to blb s paranoidním a narcistickým povahovým rysem, směřující do psychózy, která se má stát normou společnosti. Čím blbější, tím silněji prosazovanou. Židi byli, jsou a budou chytří a tak neprosazují zákaz Kupce benátského. Lze v této souvislosti očekávat omluvu Španělů obyvatelům obou Amerik (respektive všech tří – včetně té střední) s navrácením zlata, rekultivací pralesů, oživením bizonů a exhumací Inky?

Pokud je výraz "černé díry" rasistický, je autor tohoto nápadu cvok a patří do cvokárny, jak formuluje takovou situaci James Thurber.

U nás se nebojím, že by se omluvili komunisti. Pokud se tu vyskytne jakákoliv nátlaková skupina ve smyslu náprav minulosti, ať začne u nich. Ostatní „nespravedlnosti“ jsou obrazem své doby a nevím, proč bychom se měli omluvat za to, jak to viděli naši předkové.