připomínají tance tety Kateřiny kolem nemocného dědečka v románu o Saturninovi.


A všechny tyhle idiotské manévry nám popisují novináři, místo toho, aby se tázali po zásadních skutečnostech, nebo si tyhle drby nechali od cesty. Včetně prohlášení „první dámy“, což je něco jako dědičný šlechtický titul, která nemá žádné ústavní pravomoci. Zprávy, které začínají tím, co „kancléř řekl“ jsou totiž zcela k ničemu. Podobá se to také nápadně zprávám z Vůdcova hlavního stanu po bitvě u Stalingradu.

Ti, kdo mají zájem o další chod a stabilitu státu, nepotřebují vědět, kam až nějakého kašpara dovedli polivcajti a kde ho převzal Mynář bez bezpečnostní prověrky, dokonce ani to, jak na to rozzlobeně reagoval preniér a už vůbec ne komentář potrefené husy, že takhle nikdy premiérova kritika nevypadá.

Jestli se Zeman „čistě omilem“ podepsal Myloš a jsou tu oprávněná podezření, nepochybuju o tom, že policie má k dispozici dost grafologů, kteří by měli pracovat dost rychle a navíc spolehlivě a vydat o tom svůj verdikt okamžitě.

Celá správa našeho státu se chová stejně pomateně jako na začátku pandemie. To vyvolává nejistotu, nedůvěru, obavy a krmí strach. A to není dobře.

Chceme slyšet z odpovědných věrohodných míst, ne z úst prolhaných tajtrdlíků, jimž se nedá věřit ani nos mezi očima (včetně premiérových dvou zcela protichůdných výroků o nedělní schůzce během dvou dnů), jak je prezident schopen vykonávat své ústavní funkce. A pokud není, jak to bude dál. Dosavadní vládci veřejného prostoru se totiž nápadně podobají královým rádcům z Pyšné princezny.