ODBOJ – dodatečný, nedotažený i skrytý
Poděkování spoluodbojářkám i spoluodbojářům.
To jsme hrdinně zpívali s mou sestrou na houpačce, kterou nám dědeček postavil na dvoře svého statku po válce. Byly to dva pevně zakotvené sloupy, nahoře spojené břevnem, na němž byla na dvou lanech umístěna sedačka, na níž jsme se oba vešli. Za námi stál statek z 16. století, kolem tři vzrostlé kaštany a před námi studna s punpou okolo které byla ohrádka s bezem. Napravo dole byly chlívy a maštale, úplně napravo prasečák, vedle kurník a holubník a mezi nimi dole rajčur pro prasata.. Okolo další hospodářské budovy, stodoly a dílny. To všechno zdevastovali komunisti po roce 1949. Ale to jsme tenkrít ještě netušili a pěli statečně:
Když mi dědeček přinesl na houpačku ukázat OBZORY (lidovecký časopes) s fotografií atomového hřibu, netušil jsem, proč je tak rozrušený. Bylo přece po válce! Na Velikonoce jsme se řehtačkami obcházeli po staletí jasně vyzanačenou trasou (někdy 4 km) a na záver u kapličky recitovali jak židi nevěrný, jako psi černý, kopali jámu... Navzdory tomu, že jich Hitler šest miliopnů vyvraždil. Tam ale holky nesměly.
Pak přišel vítězný únor, dědečka museli za nějakou pitomost zavřít, aby mu při té příležitosti také zabavili statek, pole i les. My jsme přešli do jednotné školy stvořené skřetem Zdenkem Nejedlým. Tam jsme s Pavlem Bílým založili protistátní skupinu. Pavel měl nápad, že tatínkovi šlohne dvě tablety nitroglycerinu a vyhodíme do povětří vlak někde poblíž ruského vyslanectví, nakonec jsme ale měli obavy, že kdyby dvě tablety chyběly, byl by tatínek ohrožen a tak z plánu sešlo.
V roce 1953 se k nám po měnové reformě donesl výrok profesora biologie: Stát mě okradl, ale já se mu pomstím; zatajím žákům hlodavce. Potom přišla léta zájmu o holky a politika šla stranou.
KAN (Klub angažovaných nestraníků) byl legální organizací a snad až když jsme po jeho zákazu s Evou Horáčkovou a Jirkou Kociánem pálili u mne na balkoně kartotéku, místo toho, abychom ji ulázněně předali StB, jsme se dopustili zločinu proti majestátu.
Dál iž se toho moc dělat nedalo. Modré knížky osvobozující mladé muže z vojenské služny, pokud byly vystaveny „na hlavu“, vedly k okamžitému odebrání řidičského průkazu. Děkuji tedy touto cestou dodatčně MUDr, Františku Pirkovi, našemu rentgenologovi, který našel na mých klientech tu spoustu žaludečních vředů.
Psychiatrické důchody pro disidenty se nám pokusili omlátit o hubu Angličani na etické konferenci v Oxfordu 1990 jako „zneužirí psychiatrie“. Pak uznali, že poslední okupace Anglie proběhla v roce 1066 a že situace u nás byla drobet jiná
Pode mlejnem, nade mlejnem, Hitler se pase, Hitler se pase, Hitler se pase.
vem Jeníčku, vem flintičku, zastřel to prase, zastřel to prase, zastřel to prase!
vem Jeníčku, vem flintičku, zastřel to prase, zastřel to prase, zastřel to prase!
To jsme hrdinně zpívali s mou sestrou na houpačce, kterou nám dědeček postavil na dvoře svého statku po válce. Byly to dva pevně zakotvené sloupy, nahoře spojené břevnem, na němž byla na dvou lanech umístěna sedačka, na níž jsme se oba vešli. Za námi stál statek z 16. století, kolem tři vzrostlé kaštany a před námi studna s punpou okolo které byla ohrádka s bezem. Napravo dole byly chlívy a maštale, úplně napravo prasečák, vedle kurník a holubník a mezi nimi dole rajčur pro prasata.. Okolo další hospodářské budovy, stodoly a dílny. To všechno zdevastovali komunisti po roce 1949. Ale to jsme tenkrít ještě netušili a pěli statečně:
Však se Němec lekne a čepičku smekne,
až český lev zježí vousy a ocasem sekne!
až český lev zježí vousy a ocasem sekne!
Když mi dědeček přinesl na houpačku ukázat OBZORY (lidovecký časopes) s fotografií atomového hřibu, netušil jsem, proč je tak rozrušený. Bylo přece po válce! Na Velikonoce jsme se řehtačkami obcházeli po staletí jasně vyzanačenou trasou (někdy 4 km) a na záver u kapličky recitovali jak židi nevěrný, jako psi černý, kopali jámu... Navzdory tomu, že jich Hitler šest miliopnů vyvraždil. Tam ale holky nesměly.
Pak přišel vítězný únor, dědečka museli za nějakou pitomost zavřít, aby mu při té příležitosti také zabavili statek, pole i les. My jsme přešli do jednotné školy stvořené skřetem Zdenkem Nejedlým. Tam jsme s Pavlem Bílým založili protistátní skupinu. Pavel měl nápad, že tatínkovi šlohne dvě tablety nitroglycerinu a vyhodíme do povětří vlak někde poblíž ruského vyslanectví, nakonec jsme ale měli obavy, že kdyby dvě tablety chyběly, byl by tatínek ohrožen a tak z plánu sešlo.
V roce 1953 se k nám po měnové reformě donesl výrok profesora biologie: Stát mě okradl, ale já se mu pomstím; zatajím žákům hlodavce. Potom přišla léta zájmu o holky a politika šla stranou.
KAN (Klub angažovaných nestraníků) byl legální organizací a snad až když jsme po jeho zákazu s Evou Horáčkovou a Jirkou Kociánem pálili u mne na balkoně kartotéku, místo toho, abychom ji ulázněně předali StB, jsme se dopustili zločinu proti majestátu.
Dál iž se toho moc dělat nedalo. Modré knížky osvobozující mladé muže z vojenské služny, pokud byly vystaveny „na hlavu“, vedly k okamžitému odebrání řidičského průkazu. Děkuji tedy touto cestou dodatčně MUDr, Františku Pirkovi, našemu rentgenologovi, který našel na mých klientech tu spoustu žaludečních vředů.
Psychiatrické důchody pro disidenty se nám pokusili omlátit o hubu Angličani na etické konferenci v Oxfordu 1990 jako „zneužirí psychiatrie“. Pak uznali, že poslední okupace Anglie proběhla v roce 1066 a že situace u nás byla drobet jiná