Náprava dějin cestou omluv je zábavná i napínavá záležitost.

Pocházím z generace, která se nepotácela bezradně v ekonomickém nadbytku. Mladší sourozenci dotrhávali šatstvo a boty po těch starších, někdy i na třikrát, protože boty se dělaly s podkůvkami, aby se kramfleky neošlapaly. Domácí švadlenky (někdy za pomoci profesionálek) přešívaly odložené svršky rodičů na potomstvo, svetry a další části oděvů se pletly doma a nákupy se nosily v doma vyrobených síťovkách. Většina potřebných věcí byla „na lístky“ a když stát ožebračil obyvatelstvo měnovou reformou, šetřilo se dvojnásob. Mezi oběživem byly haléře. Tedy „jednohaléře“.

Učebnice se na konci školního roku uvedly do možného pořádku, vybraly, vytřídily, aby mohly být prvního září slavnostně rozdány adeptům nastupujícího ročníku. Tehdy mě souhrou událostí minula povinnost zamazávat tuší jména Rudolfa Slánského a dalších členů KSČ, jejichž popel byl již rozmetán po pražských ulicích, jen ve zděděné učebnici u cenzurovaného odstavce bylo připsáno „zrátci“. V roce 1956 jsme marně odstraňovali černé pásy a dodatečně do textů některá jména vpisovali s dodatkem po straně: „omyly“. Jen předúnoroví demokraté padouchy zůstali.

Rok 1968 už mě zastihl v čase, kdy já jsem do školy UŽ nechodil a moje děti JEŠTĚ NE. Když se dozvídám některé historické pravdy z úst dnešních mladých lidí, tážu se, který dějepis se teď učí.

Nicméně poslední světovou módou je nadúroda omluv za činy a výroky provedenými a pronesenými před několika staletími. Radikální studenti odstraňují busty zakladatelů svých univerzit. angličtí křesťané se omlouvají za to, že jejich dávní předkové nebojovali proti otroctví a omluvy Billa Clintona vyvolávají podezření, že měl několik černých otroků doma ještě před dvěma roky- Tak naléhavě znějí.

Když jsme u historie, čekám, zda se omluví dnešní Afričané dnešním Afroameričanům za to, že jejich předky usilovně a ve velkém schytávali a bez jakýchkoliv skrupulí bílým otrokářům prodávali?

H. Holden Thorp, autor editorialu prvního letošního čísla časopisu Science – to rozhodně není bulvár – se kaje za článek otištěný v roce 1920 a slibuje, že už to víckrát neudělá. Chápal bych „omluvu“ filmové hvězdičky za nedostatečnou garderobu, z níž „nechtěně“ vypadlo ňadro. To je dobrá reklama pro ty, kterým tohle faux pas uniklo Ale skutečně nechápu omluvu dánského ministra kultury za řádění Vikingů před tisíciletím.

Čekám, kdy se dostaví reprezentační německá delegace k Havlíčkovu hrobu s omluvou za to, že jeho Brod se po dlouhá staletí jmenoval Německý. Jediné, co mě v současné pandemii omluv uklidňuje, je jistota, že naše politiky, představitele, soudy a Úřady ani náhodou nenapadne, že by se měli omluvil za prasečiny, které tu napáchali a páchají.