Jediné volné parkovací místo v Praze 6.

Architekt Jan Emil Koula byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Postavil dům Václava Poláčka Na Babě a vilu Jaroslava Šaldy (kulturní památka) na Smíchově a účastnil se také mimo jiné projektování Čechova mostu. Do české kultury se ale zapsal mnohem širším způsobem.

Zaslouží si tedy ulici a má ji. Asi by neměl moc velkou radost z toho, že na jejím konci stojí hotel International. Ale už tam stojí jako ztělesnění a památník komunistického kýče.

Radní z Prahy 6 udělali dobrou věc a do Koulovy ulice vysadili alej sakur. Když kvetou, je to nádhera a když okvětní lístky v závějích spadnou na zem a zaprší na ně, je to o zabití. Ale je možné chodit i po druhé straně ulice, takže zase o tolik nejde.

Sakury jsou naroubované na podnože třešní. Některé z nich se nedaly utlačit a zpupně vyrazily. Když strom kvete dvěma barvami, je to nádhera. Menší potěšení přináší bohatá úroda plodů. Na těch si pochutnávají holubi ze široka daleka a zřejmě se silným gastrokolickým reflexem (ten mají miminka: když papá tak zároveň kaká) také silně trousí.

Touto guanotvornou aktivitou výrazně omezují parkovací možnosti, protože auto ponechané přes noc pod takovým stromem, neumyje ani nejdražší program v myčce.

Pracovníci pověření prořezáváním sice sakury pravidelně prořezávají, ale nic nedbají na upozornění, že by mohli zasáhnout správným směrem. Domácí, vědomi si rizik spojených s parkováním pod třešní, nechávají místo uctivě volné,

V noci tam tedy zaparkují neznalí cizáci. Že je to drahé parkování na černo, zjistí ráno.

Odepřeli bychom si s chutí zlomyslné potěšení z jejich škody, kdyby konšelé z Prahy 6 sáhli k nápravě věcí. Že na podobné podněty reagují, je zřejmé z toho, že necelé tři roky po uveřejnění mého blogu o zběsilých řidičích řítících se pod našimi okny, v ulici zařídili „třicítku“.