Komu všemu se mám dnes za to dnes omluvit?


Zběsilé omlouvání za to, že jsme kým jsme, mi přijde na palici. Nevozil jsem do USA černochy, jimž se tenkrát ještě neříkalo afroameričané, které pochytali a prodali jejich vlastní lidé. Neobracel jsem ohněm a mečem na víru obyvatelstvo střední Ameriky, až jich zůstala polovina. Nezúčastnil jsem se vhazování kutnohorských občanů do štol, aniž jsem byl účastníkem některé ze spanilých jízd. Neřval jsem, že jsem nadčlověk a že mi musí všichni sloužit. Nechápu tedy, proč bych se měl omlouvat. Také nechci pálit staré knihy a odstraňovat středověké sochy.

Zato žiju v zemi, která byla zatraceně utlačována. Němci se spořádaně omluvili, Rusové považují za urážku, že už utlačovat nemůžou. Mám se jim snad omluvit?

Nemám nic proti lidem, kteří jsou jiní než já, pokud nikomu neubližují, nevytahují se svou jinakostí a nechtějí, aby svět se jim přizpůsobil jenom proto, že jsou v menšině. Pozitivní diskriminaci považuji za zhovadilost v podobě, v jaké je prováděna. Neexistují DOKONALÉ projekty, je ale zajímavé, že i z dobrých myšlenek se nakonec dostane ke slovu ta největší blbost. Tak se na významné místo dostane i blbec jen proto, že je pozitivně diskriminovaný, tedy neoprávněně zvýhodněný.

Dovolte mi příklad: tenhle svět je vesměs postaven praváky pro praváky. Leváci, ač tvoří výraznou menšinu, zatím neprotestovali a nežádali ostatní o omluvu, zejména když mohou své levorukosti používat dle libosti. Zatím – co já vím – nepožadují, aby se kliky u dveří dělaly obráceně.

Za mého dětství, když se někdo moc vytahoval, říkalo se o něm: Mají doly na povidla a tetovanýho tatínka. Dnes je tetovaných tatínků přehršel a já se jim omlouvat nebudu, že tetovaný nejsem. Nikdo ale nepřetrumfnul Hurvínka, který v olympiádě vychloubání zvítězil výrokem: Náš tatínek má tři dirky do nosu, hečte! Tak tomu se za svůj nedostatek a de facto lidské selhání omluvím.

Závěrem jednu čínskou moudrost. Jednou se ptali lupiče Či: Potřebuje lupič morálku? Samozřejmě, odpověděl, bez morálky by byl nemožný.