Mám zakázáno nosit domu knížky, neb už odevšad padají

Návštěva antikvariátu je ale pro mě větší dobrodružství, než návštěva patnáctiletého dorostence v nevěstinci (plného nevěst – ale ženit se ještě nemůže).

Miluji (proto si dávám vznešené schůzky v Louvre) antikvariát ve Spálené ulici, kde za pětku získáte pravé poklady a vedle v knihkupectví (kam nesmím vůbec, to je horší než Žid poroučející si „hovězí šunku“) je regál poezie. Dnes jsem dostal od kolegy z dalekého severu, vlastně severovýchodu, výtisk Máje vytištěný a vydaný v roce mého narození: poslední výkřik vlastenců, ale ten jsem DOSTAL, za to nemůžu. V pondělí jsem měl v poště vynikající knihu Ivany Veltrubské o životních scénářích, ale to jsem taky bez viny.

Stejně jako nemůžu za to, co mi chodí do práce a jsou to vesměs vynikající věci. Témata mého života.

Ale před týdnem jsem koupil, ano a dal do toho celou pětku (a to mi bylo doma odpuštěno), Hovory s Janem Masarykem od TOHO Fischla, ANO, Viktora Fischla. A rád bych se tu s vámi podělil o pár myšlenek:

„Jak chcete vychovávat národ bez tradice svobody? My Češi jsme nešťastný folk. Praotec Čech, dej mu pámbu věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě – a on se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil a posadit nás mezi Němce a Rusy. Vůl. Nemám jiné slovo.“

„Když říkám, že komunismus je jen z deseti procent ideologie, tak je to moc. Není to nic jiného, než ruský imperialismus v jiných šatech.“

„A teď, dva roky po válce, to už zas vypadá, jako by nám ze vší svobody zbyl je ten generál, v jehož aeroplánu teď letíme. A mezi námi, ten taky za moc nestojí.“

„Vapros družby! Tak nám to Stalin naservíroval – otázka spojenectví. Taky nám mohl říct: Buďto budete tančit, jak já pískám, nebo pocítíte moje bicepsy.“

„Mít to ve familii v pořádku, mít dobrý poměr k ženě, k dětem, rodičům, to je kamaráde fundament. Bez toho život nemůže být dobrý.“

„Já vždycky zuřím, když dávají učitelům plat jako nádeníkům. On má nejodpovědnější místo ve státě, pravděpodobně odpovědnější než ministr zahraničních věcí, a on vystačí s platem nanejvýš do desátého.“

Příště víc! Protože, ač psáno před 70 roky, platí to dodnes.