Ve stručnosti je scénář důsledným opakováním většinou nevýhodných postupů vedoucích ke zmaru.

Termín uvedl do světa před dávnými léty Eric Berne ve své slavné knize, Jak si lidí hrají a později ho v dalších dílech rozpracoval. Richard III. i Macbeth měli scénář motivovaný získáním moci za každou cenu a tou cenou byl jejich život. Když porovnáme jejich úspěchy s úspěchy Karla IV., který se ve své době stal nejmocnějším mužem Evropy, musíme konstatovat, že Karel měl svůj scénář lépe napsaný.

Podívejme se na scénáře plné švindlů a zatajovaných motivací, jak ho čteme ve známé pohádce o Červené Karkulce. Maminka posílá Karkulku k babičce s košíčkem, v němž má bábovku a víno, neb babička má narozeniny. Karkulka se na pasece potká s vlkem, který se dopátrá, kde babička bydlí a Karkulku zdrží tím, aby babičce natrhala také nějaké kytky. Pak peláší do babiččiny chaloupky, babičku sežere a lehne si do její postele. Na hlavu si nasadí její kokrhel a na nos její brejle. Karkulka nepozná přestrojeného vlka a má tři blboučké otázky, končící dotazem, proč má babička tak velké zuby, načež je také sežrána. Přežraný vlk si zdřímne a usedavě chrápe. Myslivec, který jde okolo, se podiví, co ta babička tak divně chrápe, vejde dovnitř, vlka pozná a rozpáře mu břicho. Obě nerozkousané ženy vyskočí, nacpou vlkovi do břicha kamení a skryjí se za kamny. Vlk má ukrutnou žízeň, jde se napít ke studánce, kameny ho tam převáží a vlk se utopí.

Když Berne psal scénáře, nebyl na světě ještě poručík Columbo a tak ty správné otázky v jeho podání klade Marťan. Nutno předeslat, že pohádka má sexuální podtext, vlk dámy nesežere, ale sexuálně zneužije. Nicméně ptejme se:

Proč maminka posílá dceru do lesa plného vlků a nevaruje ji? Proč se Karkulka s vlkem na pasece vesele baví a de facto si s ním dá rande u babičky? Proč se babička nezamyká? Jak je možné, že Karkulka vlka nepozná? Jak myslivec pozná, že babička dnes divně chrápe? Co bude říkat maminka, až se Karkulka vrátí se zprávou, že byla sexuálně zneužita? Kde je, jestli vůbec je Karkulčin tatínek. Nicméně z celého děje nakonec vychází poučení, že pohádka není varování mladým dívkám, ale varování mladým vlkům Scénář Karkulky totiž hraje mnoho mladých i starších dívek. V některých případech je to Me Too.

Taibi Kahler později objevil kostru každého scénáře, kde vystupují tři pohádkové (protože v reálném řivotě neudržitelné) postavy nebo role: Perzekutor, oběť a spasitel. Střídání na těchto klíčových místech je pro scénářové oběti zdrojem podnětů a napětí, což pomáhá roztáčet osudový kolotoč. Karkulka spasitelka, jde k babičce, zde se stává obětí a posléze perzekutorkou. Perzekutor vlk se stává obětí.

Na scénářích pracovala řada autorů jak v individuální, tak v rodinné terapii. Je legitimní otázka, proč se lidé nepoučí ze špatných zkušeností a proč opakují nevýhodné postupy. Je to tím, že své jednání považují za „normální“, protože se mu naučili hluboko v předškolním věku v prostředí, v němž vyrůstali a na základě zákazů s příkazů, které dostávali Potřebují také spoluhráče; Karkulky vyhledávají vlky a vlci Karkulky. Jen občas přijde spasitel – myslivec.

Moudřejší oběti svých neblahých scénářů vyhledají terapeuta. Někdy stačí změnit jeden scénář, většinou je nutné rozplétat párový nebo celý rodinný systém. PhDr Ivana Veltrubská je jednou z osobností české rodinné terapie s bohatou klinickou zkušeností. Tu teď shrnula v knize ŽIVOTNÍ SCÉNÁŘE. Je to bezvadná kniha, nabízí řadu příkladů a řešení a je určena pro lidi, i když odborníci se také poučí. Ty dvě stovky se vyplatí do ní investovat.

Ivana Veltrubská: Životní scénáře. Nakladatelství Kořeny, Praha, 2022