Dítě jako předmět dlouhodobé spotřeby, nebo jako investiční statek, Tak si přemítal Václav Havel o budoucnosti Československa.

A do dvou let už tady žádné nebylo.

Přemítám si tak o rodině. Na konci dialogu Jana Wericha v roli Čochtana. zaznívá zajímavé doporučení: https://www.youtube.com/watch?v=AD66JQz-CAQ. Aby pro vás máma a táta měli vždycky čas.

Za sedmdesát let se čas posunul a Baumolův princip nám říká, že hodina času špičkového manažera, který stráví s rodinou, ho stojí 1000 dolarů. Ačkoliv je to ve běžné rodině mnohem méně, při „vertikální desintegraci rodiny“, jak o ní referují ekonomové, tu stále máme skutečnost, že „civilizační triumf už začíná nabývat triumfu trhhu nad rodinou a triumfu peněz nad člověkem“, jak píše Mlčoch ve své Ekonomii rodiny.

Dnes píšeme 4. srpna, výročí zavraždění Václava III, a tím vypadnutí Přemyslovců z kolotoče dějin po meči. Jak říká již zmíněný Čochtan, „po přeslici vymíraly, až se z hradu kouřilo.“ Václav III. byl neuvěřitelný spratek na Hradě. Vrahů bylo přespočet a každý si s chutí píchnul. Otázka je, Nakolik měl tatínek čas, dát mu jednu za ucho?

Na co se ptám dnes já: Kolik – ve vztahu k výdělku – dáme času svým dětem?