Ten pocit před bouřkou zná většina z nás.

Jsou tu ale mnohem citlivější a vnímavější meteotropní oběti. Mám několik pacientek i pacientů, kteří věští příchod fronty s několikahodinovým předstihem. Od samého začátku jsem jim věřil (jsem důvěřivej a velice mě potěšila poslední definice bolesti: Bolest je to, co pacient říká).

V plném rozkvětu mužných sil jsem si přivodil zlomeninu té větší kosti na lýtku. Rok poté, co mi sundali sádru jsme byli v kempu s prostým stanem, bez podlážky. Moje holenní kost, zvaná vznešeně tibie se ozvala a jeli jsme domů. Dobře jsme učinili, neb kemp spláchla velká voda.

Déle než sem let mám v pravém kotníků sedm šroubů, ten největší se jmenuje Alfons a hlásí frontu s předstihem 24 hodin. A pak prší všude jinde, než u nás. Kilometr od nás napadají hektolitry na metr čtvereční a u nás ani nesprchne.

Teď je tu varování meteorologů. Alfons se nehlásí, tak by to mohlo konečně spadnout! Venku je třicet ve stínu, tak něco pro ochlazení: Anna Elisabeth Johansson Bågenholm(ová), narozená 1970, je švédská radioložka z Vänersborgu, která přežila po nehodě na lyžích v roce 1999, kdy zůstala uvězněná pod vrstvou ledu po dobu 80 minut v mrazivé vodě.

Během této doby zažila extrémní podchlazení a její tělesná teplota klesla na 13,7 °C (56,7 °F), což je jedna z nejnižších přežitých tělesných teplot, jaké kdy byly zaznamenány u člověka s náhodnou hypotermií. Bågenholmová byla schopna najít vzduchovou kapsu pod ledem, ale po 40 minutách ve vodě došlo k zástavě oběhu.

Po záchraně byla převezena vrtulníkem do fakultní nemocnice v Tromsø, kde tým více než stovky lékařů a sester pracoval na směny, aby jí zachránil život. Bågenholmová se probudila deset dní po nehodě, ochrnula od krku dolů a následně se dva měsíce zotavovala na jednotce intenzivní péče.

Přestože se z poruchy téměř plně zotavila, koncem roku 2009 měla stále menší příznaky na rukou a nohou související s poraněním nervů. Její případ byl diskutován v předním britském lékařském časopise The Lancet a posléze v lékařských učebnicích.