Tak to před více než půlstoletím řekl Míla Beran.

Byl to osvícený kolega, který nám po večerech překládal Animal farm a u něj doma jel nonstop francouzský linguafon. Nijak se netajil s tím, že hodlá emigrovat a že si francouzštinu pouští, aby si zvykl na její muziku. Jeho kamarád se stal čelným účastníkem Svazu studentů, což bylo něco jako za nacistů Hitlerijugend, vyjel na kongres do Vídně a Spartaka (pvní socialistická škodovka) obrátil na hranicích do „země nikoho“ s nápisem: Nejsme zloději aut, ale političtí emigranti.

Nashův Obchodník s deštěm je velice optimistická hra – viděl jsem ji v geniálním obsazení Dany Medřické a Radovana Lukavského, potom neméně dobrou inascenaci ve Vinohradském divadle s Hanou Maciuchovou a Svatoplukem Skopalem. To, o čem chci psát dnes je něco horšího: obchodníci s dušemi.

Jsem už dědečkem a vím, že obdivovaní rodiče se stávají v určitém věku dítěte-nedítěte (dospělého – nedospělého) největšími blbci a dítě pochybuje o tom, zda tihle pitomci mohou být rodiči takového génia. To odpovídá věku tak 14 let u děvčat a jelikož my jsme zpoždění, přijdeme na to až v patnácti.

Líbí se mi odborníci, kteří vzbudí tuhle emoci u čtyřicetiletých a dokazují jim, že za jejich současné potíže mohou jejich pitomí rodiče, kteří buď vyžadovali poslušnost, nebo naopak nestanovili pevné základy. A s tímhle je pošlou za zhruba sedmdesátiletými rodiči, kteří mají svou vinu přiznat, kát se a dělat něco pro odpuštění. Což se nezdaří. A tihle obchodníci žádají za jednu konzultaci tisícové honoráře.

Je mi dost líto kolegů, kteří pracují „na pokladnu“, když k nim oběti těchto praktik dorazí. Improvizované rodinné terapie spojené se „snímáním viny“ nejsou jednoduché a na rozdíl od těch prasat, které je vyvolaly, obtížně řešitelné. Je úžasné, když renomovaný odborník za 3000.- Kč sdělí čtyřicetiletému pacientovi, že za jeho současné problémy mohou jeho rodiče, jelikož...

Kecat lidem do života může každý, to je dokonce jištěno Ústavou. Je spousta lidí, kterým s chutí řeknu, ty spratku! Ale říkám to jako občan a ne jako odborník v ambulanci s výkonem s patřičným kódem hrazeným pojišťovnou, tím méně jako soukromě působící „odborník“. Bývaly doby, kdy podobné odborníky máčeli v koších ve Vltavě. Jak řekl doktor Vlach, kdyby k tomu došlo, koupil bych si lístek do první řady.