Před necelým stoletím polští školáci do lavic nedošli.

Rusko a Německo si Polsko hezky rozdělili po vzájemné dohodě a spojenecké mocnosti sice vyhlásily Německu válku, ale nějakou dobu se nic nedělo, až pak Němci naprosto překvapivě obešli všechny nástrahy, dostali se do Paříže a prakticky ovládli Evropu. Začala letecká bitva o Anglii. Stalingrad byl po ní druhým krokem Hitlera ke zkáze, Pak to ale od samého začátku trvalo celých šest let a bylo to opravdu náročné a v úhrnu velmi drahé. A blbé!

Před půl rokem napadli Rusové Ukrajinu a čeho se jim nedostává, je jakási pomoc z druhé strany, jako tehdy. Nevím, jak se učí děti v bojových prostorech, u nás na konci války to byl samý poplach a nakonec zrušení školní docházky.

Němci si užili denacifikace. Došlo i na Heidelberg, kde se údajně mělo zachovat non-nacistické centrum, leč nebylo tomu tak. Očištění bylo dokonalé a nebýt blbců mávajících u nás Benešovými dekrety, byl by mír dokonalý. Takhle jen část přihraničních pendluje, jak za prací, tak za nákupy. Rusové byli pro velkou část národa hlavně Slované, k nimž je třeba se přimknout, bez ohledu na to, jak to tam vypadá. Jak napsal klasik: Rusko je buď ve válce, nebo se na válku chystá. Teď je tam velkoruská myšlenka u vesla a Putin není osamocený diktátor, ale je následován většinou obyvatel.

Válka je vůl. To bylo heslo generace dnešních pětašedesátníků. Ti ještě museli na dvouletou vojnu, kde jsme bojovali za mír až do zničení světa. Dneska Rusové už vyčerpali všechny lžiargumenty o agresi proti Ukrajině a hrajou na to, že se svět unaví.

My, kteří jsme válku prožili, bychom měli proto takové únavě hlasitě křičet.