Čeho lidé na konci života nejvíce litují (II. část)

Druhá věc, které lidé litují, je, že nejednali podle svého a dali na ostatní. Tahle lítost je trochu mylná. Byli jsme stvořeni do houfu, ne jako solitér (třeba čáp). A v tom houfu musíme jednat trochu podle pravidel. Po svém jednají ku svému skutečnému prospěchu jen psychopati, kteří to dovedou, ke svému neprospěchu šílenci.

Mnoho prvků našeho jednání je instinktivní; nesmíme zapomemout na to, že jsme živočichové (sice specifičtí), ale že jsme přísně biologicky vzato sociální druh, který má vepsaná určitá pravidla, aby v přírodě.obstál. Že tedy dost často nejednáme na základě svobodné vůle, ale instinktivně. Například to, že se zamilujeme, je naše rozhodnutí, ne však pod plnou kontrolou vědomí.

Svobodné a nesvobodné jednání můžeme dobře sledovat v mýtech a pohádkách. Jako ukázku jsem si vybral řeckou báji. Psyché byla tak krásná dívka, mnohem krásnější než Sněhurka, že na ni žárlila sama bohyně krásy, Afrodita. Proto poslala svého syna Erota, aby ji trefil svým šípem lásky tak, aby se zamilovala do největší obludy. Synek poslechl, ale když spatřil krásnou spící Psyché, jeho poslušnost skončila, šíp zahodil a Psyché odnesl do svého paláce. Zde jednal dle svého rozhodnutí – převážně emocionálního – a moc nedal na příkaz matky a neposlechl. (Svobodné jednání, napřed „konání nečiněním“ dle Konfucia, kterého neznal, pak konání, byť ne zcela na základě racionální úvahy,)

Psyché navštěvoval každou noc a bylo to vždy pro oba něco úžasného. Současně jí ale sdělil, že ho nesmí nikdy spatřit, aby jejich štěsrí neskončilo. (Zde máme jednání předepsané vyššími pravidly, něco jako: banky se nevykrádají.) Psyché se v paláci nejspíš zalíbilo, neboť naprojevila žádné přání odejít. (Rozhodnutí svobodné, ač v okolnostech na které nebyla připravena.)

Když se jí zastesklo po sestrách, zařídil Eros letecký speciál, který ji přepravil tam i zpět. Sestry však byly mrchy a milence jí záviděly a tak jí poradily, ať (v rozporu s pravidly) si na něj pěkně posvítí. Což ona zaké udělala. (Jednání pod vlivem manipulace, kterému je vskutku lepší se vyhnout). Protože neměla po ruce jiné světélko. než to, co používala Florenece Nightigal v Krymské válce, nalila kus horkého oleje na Erota. Ten se vzbudil, bolestí zařval, naprdnul se a zmizel. (To byl čin podle stanovených pravidel, alespoň ten poslední).

Psyché se ho vydala hledat a nakonec ukecala jeho matku, nicméně s Erotem se mohla potkat po až splnění čtyř téměř nesplnitelných úkolů. Od Psyché rozhodnutí a jednání dobrovolné, ač pod tlakem okolností. To se jí nakonec po všech peripetiích povedlo, potkali se znovu a vzali se a měli krásnou dceru.

Kdyby Psyché na konci života (blbost, takové se stávají nesmrtelnými) bilancovala, tak jedinou věc, kterou neudělala ze své vůle, bylo pokecání Erota žhavým olejem. Pokud bychom přidali to další, co musela udělat, tak to udělat CHTĚLA. Sice za okolností, s nimiž nemohla moc hnout, ale i v takových chvílích je naše jednání svobodné a nesmíme se vymlouvat, že jsme kvůli Afroditě (manželce, dětem, přátelům, StB, aj.) dělali to, či ono!