Dnes má svátek Jan a žádná Žaneta!

Svatý Jan apoštol doprovázel Pannu Marii (žádná žaneta s nim tehdy nešla) a setrval s ní v Efezu až do jejího nanebevzetí a do své smrti. Na rozdíl od svého jmenovce, slaveného v rozpuku léta, symbolizuje svatý Jan zrno klíčící pod zmrzlou zemí a je jakýmsi protipólem bouřlivé plodnosti. Byl údajně nudným kazatelem, který neustále hlásal, že se lidí mají mít rádi.

Dnes má svátek můj zesnulý kamarád, psychiatr a básník Jan Mička. Na něj by se také nemělo zapomenout jako na člověka, který dal světu mnoho dobrého i krásného. Navzdory tomu, že rád recitoval Seiferta: Čas všude ryje nehtem zlým / a déšť ty čáry v maltě drolí.

Zapomínání je někdy dílem aktivním. Otevřel jsem báječnou knihu Martiny Riebauerové Podivuhodné osobnosti české psychiatrie. Velmi kvalitní přehled tam psal Jiří Raboch. Je zajímavé, že ač nezapomněl na posledního šéfa německé kliniky Kurta Albrechta, zcela opomněl svého předchůdce Petra Zvolského (ten svolal 18. listopadu kolegy – Jiří Raboch byl tehdy členem KSČ a tak se tam nedostal – abychom sepsali jeden z prvních manifestů) a byl mimo jiné představitel genetiky a prosazoval léčbu lithiem.

Raboch opustil rodnou stranu, kde získal docenturu a zamířil k profesuře v zmírajícím pohrobku České strany národně sociální, jejíž ministr Adam byl tehdy náhodou nakrátko ministrem školství. Mezi zapomenutými se ocitl i geniální šéf Výzkumného ústavu psychiatrického, Lubomír Hanzlíček, který otevřel dveře do civilního světa psychotikům v době, kdy Raboch chodil ještě do obecné školy.

Nelze Jiřímu Rabochovi vyčítat, že v klasické (poněkud pozdní) vzpouře proti otci vyhlásil sexuologii za zálibu, nikoliv seriózní disciplinu. Věřím, že tento šéf kliniky stejně jako jeden z jeho socialistických předchůdců, upadnou v zapomnění. V předmluvě opomenutý a rovněž necitovaný Cyril Höschl asi ne!