A vůbec nechápu, proč se tomu říká „dovolená“.

Vnímáme-li člověka jako bytost biopsychosociální se spirituálními potřebami, nesmíme zapomínat na žádnou z uvedených úrovní. Sycení biologických potřeb není jen dostatek krmiva, tekutin a střechy nad hlavou, ale celá řada dalších faktorů, které dosud zvládají „primitivní lidí“, zatímco naše civilizace již je výtečně zatemnila. V makro měřítku jsme viděli, jak vyhořeli všichni sociální inženýři. Nevím, proč bychom měli opakovat jejich chyby v systému rodiny. Rodina se zatím ukázala nejlepším společenstvím pro rozvoj a vyzrání dítěte v zralého, zdravého a odpovědného dospělého jedince.

Děťátko se narodí (vesměs v porodnici) a z pohodlného parazitování v děloze je vypuzeno za nemalého stresu do života na Zemi. Novorozenec není blbeček, který prostě nasává podněty prostředí, ale dobře naprogramovaný tvor, který mnoha zpětnovazebnými signály vytváří připoutávací vazbu k matce, která na ně přírodou vybavenými odpovědmi reaguje.

K matce!!!

Protože s ní prožil již devět měsíců svého vývoje a od jistého stupně vnímal její radosti i stresy, ona ho porodila a předala mu svoji mikrobiální výbavu (velmi důležitou pro vývoj mozku, protože produkuje část „nervové chemie“). První dva až tři roky v mateřské péči se učí dítě znát svoji cenu a bezpečí světa. Na to Příroda vybavila matku i dítě složitým programem.

Stejná idiocie jako vrazil dítě do tří let do děcáku, je vrazit je v této době osobě mužského pohlaví. My nemáme ta čidla, která nás přimějí správně reagovat na potřeby dítěte. Co já vím, je jen jeden druh opic, kde sameček může (i s kojením) plně nahradit matku. My k nim nepatříme.

Dítě do tří let patří do mateřské náruče, kdo mi nevěří, ať si prostuduje Bowlbyho, Matějčka a Eriksona, což už – věřím – patří do povinné literatury těch, kteří se problematikou dětí zabývají.