Drogová scéna nepatří medicíně
Medicinalizace sociální patologie je nebezpečná!
Psychotropně působící látky jsou zde známy dřív než písemné památky. Výroba alkoholu ve všech civilizacích z kvasných produktů byla zprvu v regulaci elitní vrstvy šamanů a těch, kteří byli na stejné úrovni, nicméně již první alkoholové nápoje vyráběly v době pradávné ženy, které sedíce kolem ohně sice stále štěbetaly, ale mezitím žvýkaly různé bobule a směs plivaly do hrnců, v nichž ji nechaly kvasit až do chvíle, kdy byla při společném obřadu konzumována.
Že víno nebylo nic nového, dosvědčuje Noemův příběh, který zachycuje skutečnost, že kromě páru od každého zvířete (včetně červotoče) si vzal na palubu i soudek s vínem a po přistání se zřídil pod obraz.
Kohol, čili al-kohol (podobně jako al-mara) znali ve formě destilátů již Arabové, nicméně první koňak byl v Evropě vydestilován v Itálii až v roce 1415. To byl také upálen Jan Hus, ale ten s destilací neměl krom ohně nic společného.
Celá tisíciletí se pěstoval mák i konopí (vzpomeňme, pokud ještě ovládáme lidové písně, chorálu o tom, jak Andulka močila v konopí). Jak mi vyprávěl dědeček (nar. 1888), na bolavé zuby se používal zapálený konopný provázek, jehož dým se vdechoval a přinášel úlevu. Ještě za mého dětství se ke zklidňování dětí na vesnici využívalo odvaru z nezralých makovic, do něhož byl ponořen cumel vložený posléze děťátku do pusinky. A byl klid!
Opiová doupata byla popisována v Indii (Kipling), ale Evropy se tahle vášeň příliš nedotkla. Když začalo být zřejmé, že opium je návykové, vynalezl Freud proti němu kokain. Ten deset let předepisoval šmahem na všechny neduhy, až mu sám neodolal.
Psychotropní látky byly volně dostupnými léky, v každé druhé domácnosti byla v lékárničce opiová tinktura, heroin byl v lékárně bez předpisu až do roku 1914, psychoton byl příměsí Coca-coly, pohlédnete-li na reklamy z 19. století, je to od dětského věku po senilitu sbírka dryáků, které jsou dnes na černé listině.
Restrikce začaly po opiové válce v Číně, kdy se zjistilo, o jak cennou látku se jedná, nicméně nebyly tak strašlivé. Piloti za druhé světové války byli na noční lety krmeni stimulantem, který je dnes přísně kontrolován, pervitin patřil do léčebného seznamu Adolfa Hitlera, nicméně byl k dostání i pro méně významné osoby.
Po válce, jejíž konec již pamatuji, navzdory volné výměně zboží tady žádná významná drogová scéna neexistovala, tím méně po zadrátování hranic v roce 1948, kdy úlevu v těžkých dobách přinášela pouze doma vyrobená slivovice a na trhu dostupný rum. Pamatuju se, jak v 70. letech jsme žili výzkumem stravovacích zvyklostí na nočních směnách a vraceli jsme se z jedné velmi smrduté továrny v Ústí. Kolegyně Jarka, která měl na výběr nejsmrdutějších pracovišť instinktivní čich, se na nádraží jako první zařadila k okénku do fronty na kávu. Když usrkla té své, rozhořčeně zvolala: Vždyť je to s rumem. A paní za okénkem jí vlídně sdělila: To musíte říct „kafe bez“.
Kodeinu zde byly metráky a byl přídavkem v každém druhém analgetiku, nehledě o jeho samostatné existenci (prý ho sem posílali Rusové plné vagony; ale za to neručím). Teprve v osmdesátých letech se z něj začal vařit „brown“, první široce expedovaná droga.
Opona nad drogovou scénou se naplno otevřela až na konci tisíciletí, kdy pro část našich spíše mladších spoluobčanů, se svoboda stala neúnosnou zátěží. Kdy bylo možné si jednu dávku dopřát za 1000.- korun a na ty si vydělat krádežemi, především kosmetiky, prodávané pod cenou v hospodách za poloviční cenu. Nakradeného nesmělo být víc než za 5000.-, to byl ještě přestupek, nad tuhle sumu už to byl trestný čin.
A téhle skutečnosti se zmocnila medicína s novým dogmatem, že kupování psychotropních látek je nemoc, a že tu nemoc bude léčit. Podobně jako u alkoholismu mají nejlepší výsledky Anonymní alkoholici, a ne léčebné programy, také tady léčebné úsilí pokulhává za expanzí drogové scény.
Tohle měli řešit sociologové vybavení dostatečnými pravomocemi, ne medicína, která „léčí nemocné“. Nicméně medicína je trochu jako Rusko a neví, kde má hranice. Bylo by smutné, kdyby si to včas neujasnila a neskončila jako Putin.
Psychotropně působící látky jsou zde známy dřív než písemné památky. Výroba alkoholu ve všech civilizacích z kvasných produktů byla zprvu v regulaci elitní vrstvy šamanů a těch, kteří byli na stejné úrovni, nicméně již první alkoholové nápoje vyráběly v době pradávné ženy, které sedíce kolem ohně sice stále štěbetaly, ale mezitím žvýkaly různé bobule a směs plivaly do hrnců, v nichž ji nechaly kvasit až do chvíle, kdy byla při společném obřadu konzumována.
Že víno nebylo nic nového, dosvědčuje Noemův příběh, který zachycuje skutečnost, že kromě páru od každého zvířete (včetně červotoče) si vzal na palubu i soudek s vínem a po přistání se zřídil pod obraz.
Kohol, čili al-kohol (podobně jako al-mara) znali ve formě destilátů již Arabové, nicméně první koňak byl v Evropě vydestilován v Itálii až v roce 1415. To byl také upálen Jan Hus, ale ten s destilací neměl krom ohně nic společného.
Celá tisíciletí se pěstoval mák i konopí (vzpomeňme, pokud ještě ovládáme lidové písně, chorálu o tom, jak Andulka močila v konopí). Jak mi vyprávěl dědeček (nar. 1888), na bolavé zuby se používal zapálený konopný provázek, jehož dým se vdechoval a přinášel úlevu. Ještě za mého dětství se ke zklidňování dětí na vesnici využívalo odvaru z nezralých makovic, do něhož byl ponořen cumel vložený posléze děťátku do pusinky. A byl klid!
Opiová doupata byla popisována v Indii (Kipling), ale Evropy se tahle vášeň příliš nedotkla. Když začalo být zřejmé, že opium je návykové, vynalezl Freud proti němu kokain. Ten deset let předepisoval šmahem na všechny neduhy, až mu sám neodolal.
Psychotropní látky byly volně dostupnými léky, v každé druhé domácnosti byla v lékárničce opiová tinktura, heroin byl v lékárně bez předpisu až do roku 1914, psychoton byl příměsí Coca-coly, pohlédnete-li na reklamy z 19. století, je to od dětského věku po senilitu sbírka dryáků, které jsou dnes na černé listině.
Restrikce začaly po opiové válce v Číně, kdy se zjistilo, o jak cennou látku se jedná, nicméně nebyly tak strašlivé. Piloti za druhé světové války byli na noční lety krmeni stimulantem, který je dnes přísně kontrolován, pervitin patřil do léčebného seznamu Adolfa Hitlera, nicméně byl k dostání i pro méně významné osoby.
Po válce, jejíž konec již pamatuji, navzdory volné výměně zboží tady žádná významná drogová scéna neexistovala, tím méně po zadrátování hranic v roce 1948, kdy úlevu v těžkých dobách přinášela pouze doma vyrobená slivovice a na trhu dostupný rum. Pamatuju se, jak v 70. letech jsme žili výzkumem stravovacích zvyklostí na nočních směnách a vraceli jsme se z jedné velmi smrduté továrny v Ústí. Kolegyně Jarka, která měl na výběr nejsmrdutějších pracovišť instinktivní čich, se na nádraží jako první zařadila k okénku do fronty na kávu. Když usrkla té své, rozhořčeně zvolala: Vždyť je to s rumem. A paní za okénkem jí vlídně sdělila: To musíte říct „kafe bez“.
Kodeinu zde byly metráky a byl přídavkem v každém druhém analgetiku, nehledě o jeho samostatné existenci (prý ho sem posílali Rusové plné vagony; ale za to neručím). Teprve v osmdesátých letech se z něj začal vařit „brown“, první široce expedovaná droga.
Opona nad drogovou scénou se naplno otevřela až na konci tisíciletí, kdy pro část našich spíše mladších spoluobčanů, se svoboda stala neúnosnou zátěží. Kdy bylo možné si jednu dávku dopřát za 1000.- korun a na ty si vydělat krádežemi, především kosmetiky, prodávané pod cenou v hospodách za poloviční cenu. Nakradeného nesmělo být víc než za 5000.-, to byl ještě přestupek, nad tuhle sumu už to byl trestný čin.
A téhle skutečnosti se zmocnila medicína s novým dogmatem, že kupování psychotropních látek je nemoc, a že tu nemoc bude léčit. Podobně jako u alkoholismu mají nejlepší výsledky Anonymní alkoholici, a ne léčebné programy, také tady léčebné úsilí pokulhává za expanzí drogové scény.
Tohle měli řešit sociologové vybavení dostatečnými pravomocemi, ne medicína, která „léčí nemocné“. Nicméně medicína je trochu jako Rusko a neví, kde má hranice. Bylo by smutné, kdyby si to včas neujasnila a neskončila jako Putin.