musíš začít u babičky (anglické přísloví).

Na prvním zájezdu do USA jsem byl mimo jiné pozván i na party, kde hostitelka servírovala své vynálezy. Do té doby jsem znal jen čínskou restauraci v Praze a okolních městech, a její pokrm předčil všechny dosud známé kombinace mých chuťových buněk. Bylo to opravdu dobré a tak jsem to pochválil a na závěr jsem přidal, že ty kombinace byly skutečně zajímavé. Tehdy jsem se dozvěděl, že ocenění „interesting“ není pochvala, ale spíš ironie.

A tak mi přišlo tohle slovo jako patřičné ocenění nezájmu čtenářů o můj poslední vepřový blok. Tam otištěná prasárna – krmička vepřů – byla oficiální literaturou, na které vyrůstala moje generace. Téměř polovina z generace mých otců byla přesvědčena o vynikající kvalitě sovětské myšlenky a mnoho lidí se podílelo na vraždách těch, kteří mysleli jinak. Mnoho lidí tuhle sviňárnu hltalo! A nebyli to jen blbci.

Zatímco Michal Sedloň (vlastním jménem Antonín Neureutter *5. září 1919 Praha – 1. března 1982 Praha) psal tyhle prasárny, seděl skutečný básník Jan Zahradníček v kriminále skutečně PRO NIC; celý proces byl zinscenován.
Byly tu "tisíce hrdinů z donucení", jak píše Jan Werich.

Má generace je na odchodu z veřejného života, nicméně nechala zde svá semena. Bylo příliš mnoho lidí, kteří těžili z reálného socialismu, neříkám, že všichni udávali a tím méně, že všichni tomu věřili (stačilo být nadřazen nám, lidem druhé kategorie). O tom, že semena zla nebyla poničena svědčí projevy současných představitelů KSČM, z nichž konečně je jeden postaven k soudu.

Chceš-li vybudovat demokracii, musíš se ohlédnout po pohrobcích vítězství socialismu, jejichž předkové nebyli po zásluze souzeni a potrestáni. Dočetl jsem se několikrát, jak obtížná byla denacifikace v poválečném Německu (navíc zpočátku regulována Spojenci) a je mi jasné, jak obtížná bude debolševizace naší společnosti. Navíc, když nebyla a není vůle. Společnost by se měla očistit a dát dohromady (trochu jako mraveniště, do něhož nějaký vandal kopl).

Tím spíš, že ne vlastní vinou se propadá do krize. Společnost čeká, že elity NĚCO udělají ve prospěch všech (a to je tak rozhádaná). Vůbec nezávidím generálu Pavlovi, ale věřím mu. To, co se od něj čeká, je téměř nadlidské. Také poněkud nerozhodné vládě věřím – zatím nedělá blbosti – je na čase, aby udělala něco pozitivního. Křiklouni z SPD a ANO mají zatím dost prostoru a lid se rád nechá vést.

Přečtěte si ti prasečinu, kterou jsme byli krmeni a uvědomme si, že tam to začíná. Odtud se to také musí začít čistit!