Dovoluji si předložit článek jednoho z předních komentátorů New York Times, Davida Brookse, v originálu nazvaný „A Date With Scarcity“ (Rendez-vous s nedostatkem). Mám dojem, že tón článku, jakkoliv v některých směrech je, podle mne, trošku (dost?) novinářskou hyperbolou, je dostatečně relevantní a nejen pro „srdce Evropy“, Českou republiku, užitečný pohled a reflexe emočního a názorového rozpoložení dnešních USA. Práce k alespoň částečné nápravě mnoha věcí bude mít Obamův tým a celé USA víc než dost.

4. listopad 2008 je historickým dnem, protože vyznačuje konec jedné ekonomické éry, politické éry a generační éry, všech najednou. Ekonomicky znamená konec Dlouhé expanse (Long Boom), která začala v roce 1983. Politicky pravděpodobně znamená konec dominantní role konzervativizmu, která začala v roce 1980. Z generačního hlediska vyznačuje konec prominentní role „baby boomers“ (poválečných silných populačních ročníků), která začala v roce 1968 (viz. Paříž a Pražské jaro na této straně Atlantiku, pozn. RM). Po posledních 16 let baby boomeři, kteří způsobili vřavu 60. let, okupovali Bílý dům. Toto úterý večer, pokud se dá věřit průzkumům veřejného mínění, se příslušník nové generace stane nově zvoleným prezidentem. Takže dnešek není jenom bodem zvratu, ale bodem několika zvratů.

Až se budou historikové vracet zpět k éře, která se teď uzavírá, uvidí dobu soukromých úspěchů a veřejných zklamání. V minulých dvou dekádách Spojené státy byly zajímavým místem. Firmy jako Starbucks, Apple, Crate & Barrel, Microsoft a mnoho jiných dělaly každodenní život pestrým. V občanském soukromí, zejména mladí lidé, opravovali předivo společnosti, věnovali se službě místním obcím a snížili míru adikce na drogy a těhotenství teenagerů.

Ve stejnou dobu ale veřejné sféra nevzkvétala. Přes desetiletí blahobytu dlouhodobé problémy jakým je zdravotnictví, vzdělávání, energetika a dluhy způsobené sociálními dávkami nebyly v dostatečné míře řešené. Baby boomeři, kteří vstoupili do věku dospělosti se sliby celoživotního aktivismu byli, z politického hlediska, generací k nerozeznání od jiných.

Baby boomeři nám dali nám dva prezidenty a ani jeden nedostál svému potenciálu. Byli příliš zaujati “zápasem kultur”, který rozštěpil jejich generaci. Dnes předávají svoji vedoucí roli poté, co promrhali tučná léta a zlaté příležitosti. Měsíc po měsíci rostla frustrace veřejnosti. Američané mají obavy, pokud se týká jejich soukromého života, jsou ale zhnuseni svými představiteli. Takže je zde požadavek na změnu.

Republikáni nominovali starého válečníka s evidentní historií schopnosti přijímat těžká rozhodnutí a být schopen absorbovat rány, které s tím souvisí. Mnoho z nás ho považuje – a vždy bude považovat – za jednoho z hrdinů našeho života. Ale veřejnost požaduje, aby změna byla totální a pokud mají průzkumy veřejného mínění pravdu, voliči zvolí muže, který se ve všech směrech odpoutá od nedávné minulosti,

Barack Obama je dítětem 60. let. Jeho matka se narodila jen o pět let dříve než Hillary Clintonová. Pro příslušníky Obamovy generace k velké změně došlo již v době, kdy dosáhli dospělosti. Jejich generace představuje konsolidaci neotradicionalismu, je to generace “sunscreenu a cyklistických helm”, nejvíce ze všeho se zajímající o svoji rodičovskou roli.

Obama ale není jenom příslušníkem generace střídmosti, ale patří i do jejího nejvíce vzdělaného segmentu. Celý svůj život prožil jen několik mil od některé z 10 předních univerzit v zemi.

Tato jeho špičková, post-boomerovská společenská skupina ho podporovala s nezměrnou vášní. Noviny předních vysokých škol jej podpořily v poměru 63:1. Horní vzdělané vrstvy, od univerzit, přes média, právníci a finanční centra – financovaly jeho (několikanásobně nejdražší kampaň v historii USA, pozn. RM) 600 miliónovou kampaň (která se těšila velkým dolarovým darům mnohem více než George Bush v roce 2004). Tyto společenské vrstvy se brzo stanou vládnoucí třídou.

Je přitom ironií, že budou konfrontovány problémem, se kterými mají nejmenší zkušenosti a na které jsou ze všeho nejméně připravené: problémem nedostatku.

Vyrůstajíc v prosperitě, majíce výhodu v genetice, tito mladí meritokraté budou muset vládnout v době, kdy požadavky na zdroje národa budou větší než to, co bude k dispozici. Budou zápasit s cenami energií. Budou muset kompenzovat výdaje biliónu (tisíce miliard) dolarů, které vláda utratí na to, aby se předešlo hluboké recesi.

Budou se muset snažit dodržet své sliby snížit daně, provést energetickou revoluci, schválit drahý návrh zdravotního pojištění a vše ostatní.

Tak, jak o tom píše Robert J. Samuelson ve své nadcházející knize “Velká inflace a to, co přijde po ní” (Great Inflation and Its Aftermath): “Američané již nyní čelí tolika nárokům na svůj příjem, že je nemohou snadno uspokojit.”

Během několika příštích let bude bohatství národa stagnovat, nebo se zmenšovat. Fiskální tlaky budou stále horší. Bude úporný boj o stále vzácnější zdroje, rozdíly mezi třídami se budou prohlubovat. Výzvou pro nového prezidenta bude to, jak zmírnit bolest současné recese a přitom se snažit budovat pevnější fiskální základnu tak, aby země mohla někdy v budoucnosti zase prosperovat.

Jinými slovy: pravděpodobně vstupujeme do éry, ve které chytří, mladí levicově orientovaní narazí na “jako kámen studený” nedostatek, který nebudou schopni rozpoznat a na který se ani plánovitě nepřipravili. V této éře přechodu jsou děti ponechání, aby se samy sepraly s břemenem zanechaným svými rodiči.


***

Douška k povolebním komentářům a prvním analýzám nebo spíše reflexím.

Zdroje citují dva představitele Republikánské strany, texaskou dámu a senátorku, Hutchinsonovou a penzionovaného generála a mj. bývalého MZV USA, Powela. I v USA vysoká (možná i "rekordní") volební účast znamenala drtivé vítězství středolevého směru. A komentáře těchto dvou prominentních Republikánů o potřebě sebereflexe strany také zní po našich volbách v minulém měsíci - více než familiérně.


“Certainly, we have to examine this,” Senator Kay Bailey Hutchison, a Texas Republican, said on CNN on Wednesday. “We have to listen to what the people are saying if we’re going to be a forceful voice.”

Colin Powell, the former secretary of state in the Bush administration who endorsed Mr. Obama, became emotional on Wednesday in an interview with CNN from Hong Kong, confessing that he and his family wept when Mr. Obama was declared the winner.

“I have to share in the pride that Americans have now for the fact America did this,” said Mr. Powell, one of the country’s most prominent black leaders. Mr. Powell added that he believed this was a time for “deep introspection on the part of the Republican Party.”
“They have to take a very realistic look at themselves — we do — I am a Republican, and see where we went wrong, where we aren’t attaching ourselves to the hopes, dreams and ambitions of the American people,” he said.