Dovolte malou literární meditaci.

Překladatelskou senzací letošního podzimu je bezesporu české vydání slavného románu Atlas Shrugged od Ayn Rand, za kterým stojí můj kamarád, překladatel Aleš Drobek. Přesvědčil vydavatele a za jediný rok tento epochální překlad pomyslné Bible kapitalismu nabouchal do stroje.

Proč to udělal?

Jako člen bohumínské ČSSD jistě ne z ideologických důvodů! Má však Atlasovu vzpouru za velký román, který už dobrých 60 let vzbuzuje obrovské vášně. S každou hospodářskou krizí se vrací jako bumerang zpět coby memento mori do sebe zahleděné společnosti, která staví své zájmy nad život jednotlivce.

Bezpochyby jde o nejvíce nenáviděný román posledního půlstoletí.

I v Česku se bude psát, že je to kapitalistické svinstvo, bezcenný brak, naivní filozofie, fundamentalistický výplod výstřední umělkyně. Ale to je hluboký omyl. Rand rozhodně nebyla bez chyby (viz nelichotivý životopis od Anne C. Heller), ale její dystopický román je ve všech směrech roven Orwellovu 1984.

I ona líčí obraz společnosti, která podlehla svodům kolektivismu. A dělá to s naléhavostí ruské emigrantky, která na vlastní kůži zažila sovětský teror v prozápadním Petrohradu. Literárně ani filozoficky není mezi ní a Orwellem zásadní rozdíl, snad kromě toho, že on měl dost rozumu umístit děj svého díla do daleké budoucnosti, zatímco Rand udeřila na strunu dějového bezčasí, takže její text zní jako velice aktuální, sžíravá kritika soudobého přerozdělování, centralizace moci a všudypřítomné byrokratizace života společnosti — tu mimochodem vnímal jako hrozbu demokracie i sám Sir Karl Popper, stěžejní kritik kolektivismu a filozof otevřené společnosti.

Proto je Randina vize terčem trvalého posměchu elit i intelektuálního establishmentu, zatímco pro spoustu jednotlivců, zejména v Americe, je nezpochybnitelnou vzpruhou v prosazování majetkových práv, nezávislosti, svobody podnikání a života navzdory kolektivistické morálce.

Jenom člověk bez fantazie může Rand číst a brát doslova. Stejně tak to neděláme s Orwellem ani Huxleym.

Rand jako umělkyně popsala svět, jehož by se nechtěla nikdy dožít, a sama přitom nemohla tušit, jak brzy se některé její obavy naplní.

Takže předsudky stranou, Atlasova vzpoura už je k mání, přeji příjemné čtení a hlavně se zbytečně nerozčilujte!

Tipy na další zajímavé knihy najdete na mém čtenářském blogu Co čtu.