Kroky Karla Janečka na vlnách Pozitivní evoluce
Tento článek je soupisem mých poznámek k projektu Pozitivní evoluce, zejména na základě záznamu Janečkovy prezentace ve Zlíně dne 25. 10. 2012. Pro zestručnění opomíjím argumenty, které již ve veřejných ohlasech zazněly dostatečně, a přidávám několik nových, z mého pohledu zásadních.
Pozitivní evoluce je novodobá politická ideologie a zároveň hnutí, které si klade za cíl politickou a morální reformu české společnosti. Hlavní tvrzení a východiska Pozitivní evoluce jsou zhruba tato:
• Český stát je morálně zkažený, prožraný korupcí a neřádem.
• Společnost je ovládána parazitující elitou zlých lidí, tzv. zlojedů.
• Média neplní svou funkci, dezinformují a manipulují veřejnost.
• Volební systém je záměrně neefektivní, v Česku i jinde ve světě.
• Voliči se musí probudit z apatie a žádat nový volební systém.
• Jeho prosazení pak proběhne zcela demokratickou cestou.
• Volič by měl 2 kladné a 1 záporný hlas pro penalizaci zlých kandidátů.
• Systém by vedl k prosazení dobrých lidí do politiky a celkové obrodě.
Než se dostanu k vlastním protiargumentům, měl bych zdůraznit, že Karel Janeček na mne působí jako maximálně důvěryhodný člověk a nemám nejmenší pochybnosti o tom, že je veden dobrými úmysly bez postranních záměrů. Nemám žádné zásadní výhrady k jeho osobě, ani k jeho upřímné snaze posunout českou společnost o evoluční krok dále. Mám však pochybnosti o Pozitivní evoluci jako takové:
Výchozí tvrzení Pozitivní evoluce je v podstatě novodobou variací na téma třídního boje — zlojedi proti poctivcům, zkorumpované elity proti mlčící většině dobrých lidí. Konečným cílem pozitivní evoluce má být demokratické vítězství třídy dobrých, pozitivních a poctivých lidí nad parazitující elitou zlojedů. Ano, přijde mi to populistické a navíc na Janečkovo neomarxistické třídní dělení nevěřím. Jsem přesvědčen, že lidé u moci jsou ve své lidské podstatě stejní jako ti dole. S Janečkem se tedy rozcházím už v jeho základní premise, že hrstka zlojedů jaksi terorizuje a utlačuje nás, dobré a pozitivní lidi.
Zarážející je pro mne též jistota, s jakou Janeček prohlašuje, že jeho volební reforma by vedla k předvídatelně pozitivním výsledkům. S ohledem na Janečkovu úspěšnou praxi v obchodování na finančních trzích mi toto přijde jako čirý scientismus — marná snaha vměstnat něco tak neuvěřitelně nepředvídatelného a složitého jako lidská společnost do deterministických, pseudovědeckých modelů. Vůči tomuto primitivnímu nazírání se ohrazují celé generace předních myslitelů v čele s Hayekem, Popperem či nově Talebem. Jednoduše nevěřím tomu, že Janečkův experiment může vést s nějakou rozumnou mírou pravděpodobnosti k předvídatelnému výsledku. Ve hře je příliš mnoho neznámých, než abychom mohli Janečkovi jeho jistotu věřit.
Pozitivní evoluce je politický projekt založený na černobílém, třídním vidění společnosti, ovšem bez ambice založit politickou stranu. Cílem je prý jen politika dobra a vláda dobrých lidí. Jenže to, co je dobrá politika se někdy ukazuje až s odstupem mnoha let! Chamberlain (a s ním celá generace britských politiků) také věřil, že mírová politika ústupků neboli appeasementu umírní vášně předválečného Německa. Ale pravdu měl nakonec všemi opovrhovaný outsider Churchill. To, co je dobrá reformní politika, nevíme předem, ale až zpětně; navzdory tomu, co tvrdí Janeček. Reálný výkon právní moci a správy je (naštěstí pro nás všechny) předmětem subjektivního výkladu ústavy a zákonů.
Demokratický systém není odolný vůči prosazování rychlých a radikálních změn proto, aby posloužil temným kejklům zlojedů, ale aby podporoval bezpečnější zdokonalování demokracie pomalou metodou pokus-omyl. A já jako občan si opravdu nepřeji, aby se český volební systém změnil od základů z iniciativy jediného člověka bez politické zodpovědnosti. Mám tisíckrát větší důvěru v postupný vývoj robustního demokratického systému, nežli v rychlou Pozitivní evoluci podle not pana Janečka.
Pokud by byla pravda to, co tvrdí Janeček, že politický systém je nefunkční záměrně všude na světě, znamenalo by to, že všechny velké politické reformy minulosti byly buď neúspěšné, anebo proběhly v režii zlojedů. Úspěšná Pozitivní evoluce by si tak zřejmě připsala něco jako světové prvenství. Janečkův návrh na změnu volebního systému však není natolik výjimečný. Může být ve výsledku lepší, ale také horší. Už jen proto, že princip tzv. záporných hlasů by se dal zcela jistě i zneužít, např. k ostrakizaci politických oponentů a malých stran. Ve většině soutěží se záporné hlasy také nepoužívají. Kdyby vedly k výrazně kvalitnějším výsledkům, už dávno by se v konkurenci apolitických hlasovacích systémů více prosadily.
Proč nejde většina slušných lidí do politiky a proč by tam nešli ani po zamýšlené Janečkově reformě? Protože je to velmi nepříjemná práce. Politik je pro média i veřejnost živý terč. I když se snaží dělat svou práci dobře, finanční odměna obvykle nekompenzuje stres, který tato profese obnáší. Sebemenší pochybení může být zneužito a zveličeno oponenty, často s negativním dopadem na osobní vztahy či pověst postiženého politika. Tohle není práce pro měkké povahy. Stejně, jako sám Janeček tvrdí, že do politiky nepůjde, uvažuje podobně i řada jiných racionálních lidí. Divíte se mu? Já tedy ne. Za ty nervy to zkrátka stojí málokomu. Janeček tvrdí, že média neplní svou funkci, ale uvedený stav věcí svědčí spíše o opaku. Nemluvě o strmém nástupu necenzurovaných nových médií a sociálních sítí, které dávají politikům pěkně na frak.
Janeček sám přiznává, že s korupcí to není lepší ani jinde ve světě — je pouze méně vidět, anebo naopak probíhá téměř legálně před zraky veřejnosti, jako například v USA. Tento názor je v Česku ojedinělý a já s ním v zásadě souhlasím. Z důvodů, které jsem popsal minule, si však nemyslím, že by na tom mohla Janečkova volební reforma cokoli zásadního změnit.
Jsem přesvědčen, že demokratická společnost funguje jinak, než nám tvrdí pan Janeček a jeho Pozitivní evoluce. Otevřená společnost je tolerantní politické zřízení založené na pluralitě názorů. To, co Janeček nazývá krizí hodnot, je charakteristickým rysem otevřené společnosti. Velká diverzita zkrátka nenahrává všeobecné morálce a jednotným hodnotovým rámcům. Zato však můžeme řešit své rozpory mírovou cestou. Žít a nechat žít. Občané nejsou apatičtí, jak tvrdí Janeček. Naopak, sledujeme mnohem více vlastních zájmů než kdy dříve. To, že se mé smýšlení neslučuje s Janečkovou politickou vizí, ze mne ještě nedělá apatickou loutku. Správa věcí veřejných je pouze nepatrným zlomkem života otevřené společnosti. A i když je mi jako občanovi zápal Pozitivní evoluce sympatický, rétorika třídního boje Dobrých proti Zlojedům mi spíše připomíná zápletku béčkového proletářského filmu.