Nová média a technologie prý mohou za to, že lidé čtou stále méně. Já ale kupodivu díky těmto novinkám čtu víc než kdy dříve.

Pro dobré knihy mám slabost odmalička. Docela živě si vybavuji, jak jsem ještě coby předškoláček přelouskal celý Slabikář a od té doby se to se mnou vezlo…

Zatímco v poklidných 80. a 90. letech jsem pročesával knihovny, knihkupectví, antikvariáty a poličky u přátel, abych doplnil přebujelou domácí knihovnu, během následující dekády se mé čtenářské návyky radikálně změnily.

Ze všeho nejdřív mě dostal Amazon. Internetové knihkupectví s nabídkou více než milionu titulů mi jednoduše umožnilo sehnat vše, na co jsem jen pomyslel. (Pro starší tituly vyšlé z tisku jsem si zase zvykl chodit na Alibris.)

S výběrem mi nejednou pomohla hodnocení ostatních čtenářů a později také funkce umožňující prohlížet a prohledávat obsah knihy přímo na webu. Zatímco v kamenném knihkupectví jsem se občas nechal zlákat obálkou, na internetu jsem málokdy minul.

Ale mělo to i své mouchy. Knížkám trvala cesta z Ameriky někdy i 6 týdnů, a to už jsem mnohdy míval chuť na čtivo z jiného žánru.

Tohoto problému mne zbavila až čtečka elektronických knih s pasivním displejem nenamáhajícím oči. Pořídil jsem si amazoňácký Kindle, přes který mohu knihu koupit, stáhnout a začít číst během minuty. Mít takhle celou knihovnu kdykoli při ruce je něco jako čtenářská nirvána.

Další velkou změnou pro mne byly audioknihy; tedy kompletní knihy, načtené nějakým příjemným a školeným hlasem. Kdysi se daly sehnat na deskách a kazetách, později také na CD. Nejvíce se ale prosadily díky úspornému formátu MP3 a rychlé distribuci přes internet.

K domácím pracem, na cesty vlakem či autem, ale i na pěší procházky, je-li chuť, jsem si začal brát kapesní přehrávač a poslouchám nejrůznější tituly. (Z anglických zdrojů má asi největší nabídku Audible, z českých mi přijde zajímavý Radioservis Českého rozhlasu.)

Poslech kvalitně namluvené audioknihy se podobá skutečnému čtení. Po čase se někdy ani nepamatuji, jestli jsem knihu četl, anebo poslouchal. Audioknihy šetří můj zrak. Mají ale tu nevýhodu, že tempo čtení někdy neodpovídá náročnosti textu, což mi činí potíže hlavně u filozofie.

Jak se mé čtenářské návyky měnily a já četl stále více, začal jsem uvažovat nad tím, jak tyto zážitky sdílet, až jsem si loni založil čtenářský blog Co čtu s krátkými recenzemi 3 či 4 knih měsíčně.

Záhy jsem začal dostávat tu a tam od čtenářů tipy na další knihy dle mého gusta. Narazil jsem tak na nečekaně vydatný zdroj knižní inspirace a přečetl knihy, k nimž bych se možná nikdy nedostal. Dříve jsem sbíral tipy od přátel, ale ti čtou nyní již méně, a tohle je dobré doplnění.

V roce 2009 vyšlo v Česku přes 17 tisíc knižních titulů, o tisícovku méně než v rekordním roce 2008. To jsou neuvěřitelná čísla. Nové návyky, které jsem si ve 21. století jako čtenář osvojil, mi umožnily se v této záplavě lépe vyznat. I díky nim mi četba nadále přináší potěšení a radost z poznávání.