Svět podnikání a lidí se odjakživa točí kolem úspěchu. Nejde však jen o peníze, moc a slávu, jak si mnozí myslí. Moderní úspěch se nám totiž vybarvil.

Pracuji jako poradce v oblasti podpory podnikání, takže problematika úspěchu je pro mne zcela zásadní: Co je úspěch, jak jej definovat, měřit a dosáhnout?

Pryč jsou ty doby, kdy úspěch znamenal pro každého téměř to samé. Společnost bohatne a s její rozmanitostí roste i množství pohledů na úspěšnost jako takovou.

Například v segmentu nezávislých profesionálů, který je mi blízký, je ideálem úspěchu „osobní uspokojení z podnikání, seberealizace a uznání“ (cit. Na volné noze, 2009).

Nebo jiný příklad. V oblasti trvale udržitelné permakultury života a zemědělství je bohatství definováno idealisticky jako „pocity štěstí, zdraví, smích, děti, zážitky, láska, vlastní kousek Země, vlastní bydlení, čistá voda i vzduch, přátelství, vzdělání, moudrost, tolerance“ (cit. Klíčová dírka, 2010/4).

Přidejme k tomu další tucet možných přístupů k úspěchu a získáme celou paletu možností: od tradičního výkonově orientovaného podnikání, přes sliby bestsellerů motivační literatury nebo veřejně prospěšné sociální podnikání, až po vizionáře formátu Taleba, Hocka či individualismus inspirovaný objektivistickou filozofií Ayn Rand, jejími romány Atlas Shrugged a Fountainhead.

Vnímání úspěchu je zkrátka velmi pestré a vysoce subjektivní. Tento zmatek ale podnikání paradoxně prospívá. Odlišná představa úspěchu totiž nevyhnutelně vede k unikátním podnikatelským strategiím. Jinými slovy k inovacím a větší diverzitě volného trhu, z níž má užitek celá společnost.

Úspěch je téměř vždy výsledkem úsilí i náhody. Není jej možné s jistotou předvídat, což je v pořádku.

Z mého hlediska je naopak problém, když se setkám s klientem, který aplikuje cizí strategii. Buď slepě kopíruje cizí úspěšné projekty, anebo je naočkován motivační literaturou (např. Kyiosaki, Trump), případně si jej vzal do parády nějaký multilevel (Herbalife, Amway aj.).

Čím více podnikatelů aplikuje stejnou strategii, tím nižší je logicky pravděpodobnost jejich úspěchu. I velmi úspěšná individuální strategie ztratí rychle dech, když se jí bude řídit milion podnikatelů.

Většinou je výhodnější nekopírovat, neučit se zpaměti bestsellery, vzdělávat se a rozvíjet po vlastní ose, a především budovat unikátní strategii vycházející z vlastní představy úspěchu.

Zejména u začínajících podnikatelů je dobré, když si nenastaví laťku úspěšnosti příliš vysoko. Procento selhání je u prvopodnikatelů vysoké a není žádoucí to ještě komplikovat nesplnitelnými ambicemi.

Úspěšný je i ten, kdo to nezabalí a během prvních dvou let položí základy pro svůj další rozvoj. Nenaseká dluhy, ohlídá si kvalitu i dobré jméno. Je to též svého druhu strategie, ale přirozená a funkční odnepaměti. Základní předpoklady profesního úspěchu se nezměnily od starého Říma.

Když to shrnu: 1) Úspěch znamená pro každého něco jiného. 2) Představa úspěchu předznamenává podnikatelskou strategii. 3) Není výhodné slepě kopírovat profláknuté strategie. 4) Zpočátku je dobré nastavit si laťku nízko a postupně ji zvyšovat s tím, jak roste náš rozhled a sebedůvěra.